Nadiktujte myšlenky, AI z nich udělá text

Tohle je surový přepis mého diktování. Mluvil jsem bez přípravy,
takže je v tom nepořádek.

Uprav ho na čitelný text podle těchto pravidel:
- odstraň vycpávky, zaseknutí a slovní vatu („no", „prostě",
  „jakoby", „takže vlastně"), opakování téhož jinými slovy
  a nedokončené odbočky
- oprav gramatiku, interpunkci a slovosled do spisovné podoby
- rozděl na odstavce podle témat
- když jsem se opravil („ne, spíš takhle"), ponech jen tu
  poslední verzi
- když je nějaká pasáž nesrozumitelná, nedomýšlej ji — označ ji
  jako [nesrozumitelné: přibližné znění]

Nic obsahového nevynechávej, nepřidávej vlastní myšlenky ani
úvodní a závěrečné věty. Zachovej moje formulace a slovník,
nezvyšuj formálnost.

Přepis:
[vložit text]

Porovnej můj surový přepis a tvou upravenou verzi.

Vypiš do tabulky všechna místa, kde se změnil VÝZNAM, ne jen forma:
sloupce = původní formulace | tvoje verze | typ změny.

Typy změn, které mě zajímají:
- zesílení nebo zeslabení jistoty (asi → určitě, možná → pravděpodobně)
- změna čísla, data, jména nebo částky
- doplněná informace, kterou jsem neřekl
- vypuštěná informace, která nebyla vata
- změna z otázky na tvrzení nebo naopak

Pouhé stylistické úpravy nevypisuj. Když jsi význam nikde nezměnil,
napiš to jednou větou.

Surový přepis:
[vložit text]

Upravená verze:
[vložit text]

Z mého diktovaného přepisu udělej e-mail.

Adresát: [jméno a role, např. klient, se kterým jsme rok v kontaktu]
Vztah: [formální / kolegiální / dlouhodobě přátelský]
Cíl mailu: [co má adresát po přečtení udělat nebo vědět]
Delší kontext, který adresát zná: [co nemusím vysvětlovat]

Požadavky:
- předmět, který popisuje věc, ne obecné „Informace"
- maximálně [180] slov, žádné dlouhé úvodní zdvořilosti
- konkrétní žádost nebo další krok v samostatném odstavci na konci
- nic neslibuj za mě: kde jsem v přepisu nebyl konkrétní,
  nech to neurčité, nebo to označ jako [doplnit]
- tón zdvořilý, ale ne omluvný — žádné „omlouvám se za obtěžování"

Na konec připoj seznam míst, kde si mám ověřit fakt nebo doplnit údaj.

Přepis:
[vložit text]

Tohle je můj diktovaný záznam toho, co jsem si zapamatoval
ze schůzky. Není to přepis schůzky, je to moje vybavování,
takže je to neuspořádané a nechronologické.

Udělej z toho zápis v tomhle formátu:
1. Kontext: kdo, kdy, o čem (jednou větou)
2. Rozhodnutí: co bylo rozhodnuto — každé jako jedna věta
3. Úkoly: tabulka úkol | kdo | termín | poznámka
4. Otevřené otázky: co zůstalo nedořešené a kdo to má posunout
5. Kontext pro nepřítomné: 3 věty pro toho, kdo tam nebyl

Pravidla:
- rozlišuj rozhodnutí od návrhů, které jen padly ve vzduchu;
  když z mého záznamu nejde poznat, který to je, dej to do
  otevřených otázek
- kde chybí odpovědná osoba nebo termín, napiš [chybí] —
  nedosazuj nikoho odhadem
- pasáže, které jsem uvedl slovy „poznámka pro mě", vypiš
  na úplný konec do oddílu Moje poznámky (nepůjde do rozeslání)

Záznam:
[vložit text]

Z mého diktovaného proudu myšlenek vytáhni akce.

Výstup rozděl na tři seznamy:
A) Úkoly s termínem — formát: sloveso v infinitivu + předmět
   + [termín]. Termíny počítej od dnešního data [datum]:
   „do konce týdne" převeď na konkrétní datum.
B) Úkoly bez termínu — stejný formát, bez data.
C) Nápady a věci ke zvážení — nejsou to úkoly, nepřeváděj je
   na ně.

Pravidla:
- jedna položka = jedna akce; když jsem řekl dvě věci v jedné
  větě, rozděl je
- začni slovesem („poslat", „ověřit"), ne podstatným jménem
  („poslání")
- když z mé formulace nejde poznat, jestli je to úkol nebo
  nápad, dej to do C
- na konec vypiš, co ode mě potřebuje rozhodnutí, než se
  z toho úkol stane

Přepis:
[vložit text]

Tohle je můj diktovaný surový materiál k textu na téma [téma].
Cílový formát: [článek na blog / příspěvek na LinkedIn /
interní dokument], délka [1200] slov, čtenář: [kdo a co už ví].

Udělej z toho DRAFT:
- najdi v mém proudu hlavní myšlenku a dej ji do prvního odstavce
- zbytek uspořádej do [4-6] sekcí s nadpisy, seřazených tak,
  aby na sebe navazovaly
- kde mám příklad nebo historku, nech je celé a nezkracuj
  je na jednu větu — to je nejcennější část

Přísná pravidla:
- používej POUZE to, co jsem řekl; nedoplňuj obecné pravdy,
  příklady ani statistiky
- kde je myšlenka nedotažená, napiš na samostatný řádek
  TODO: [co dopsat] — nevymýšlej výplň
- žádné fráze typu „v dnešní době", „hraje klíčovou roli",
  „je důležité si uvědomit"
- zachovej moje formulace všude, kde dávají smysl

Na konec vypiš všechna TODO a tři otázky, na které text
zatím neodpovídá.

Přepis:
[vložit text]

Nadiktoval jsem, co potřebuju od kolegy. Udělej z toho
zadání, které pochopí bez doptávání.

Struktura:
- Co je cílem (jedna věta, výsledek, ne činnost)
- Proč to děláme (kontext, který mu pomůže se rozhodovat)
- Co konkrétně má vzniknout (formát, rozsah, kam to uložit)
- Co je hotové a kde to najde
- Termín a proč je zrovna takový
- Co NENÍ součástí zadání
- Kde má rozhodnout sám a kde se má zeptat mě

Pravidla:
- kde jsem nebyl konkrétní, napiš [upřesnit: co] místo domýšlení
- na konec dej 5 otázek, které by mi kolega pravděpodobně
  položil, ať je zodpovím předem

Přepis:
[vložit text]

Přikládám [5] samostatně zpracovaných bloků jednoho textu.
Každý vznikl z odděleného diktování, takže se opakují úvody,
přechody chybí a některé myšlenky jsou na dvou místech.

Sešij je do jednoho souvislého textu podle téhle osnovy:
[vložit osnovu]

Co udělej:
- odstraň opakování: když je táž myšlenka ve dvou blocích,
  nech ji tam, kde je rozvedená lépe, a na druhém místě
  ji vypusť (vypiš mi, kde jsi to udělal)
- doplň přechodové věty mezi sekcemi, maximálně jednu
  na předěl
- sjednoť terminologii: kde pro tutéž věc používám různá
  slova, vyber jedno a vypiš, co jsi sjednotil
- sjednoť osobu a čas vyprávění

Co NEdělej:
- nepřepisuj moje věty do „lepšího" stylu
- nepřidávej úvod ani závěr, pokud v blocích nejsou
- nedoplňuj obsah, který v blocích chybí — jen napiš
  TODO: [co chybí] na správné místo

Bloky:
[vložit bloky, každý uvozený nadpisem]

Přečti tenhle text jako první čtenář, který o tématu nic neví.
Nic nepřepisuj, jen vypiš nálezy s odkazem na místo v textu:

1. Kde text tvrdí něco, co předtím nezavedl (nevysvětlený pojem,
   zkratka, jméno bez uvedení).
2. Kde na sebe dvě sousední pasáže nenavazují — skočilo se
   na jiné téma bez přechodu.
3. Kde se táž věc říká podruhé jinými slovy.
4. Kde slibuju něco, co pak nesplním („k tomu se vrátím",
   „níže vysvětlím") a nevrátím se k tomu.
5. Kde je věta tak dlouhá nebo zamotaná, že jsem ji musel
   číst dvakrát.

U každého nálezu jednou větou, proč vadí. Nenavrhuj náhrady.

Text:
[vložit text]

Tohle je [7] hlasových poznámek, které jsem si během dneška
nadiktoval v různých situacích. Jsou oddělené řádkem ---.
Nesouvisí spolu, některé jsou útržkovité a nahrané za jízdy.

Zpracuj je takhle:
1. U každé poznámky napiš jednou větou, o čem je, a zařaď ji
   do kategorie: úkol / nápad / informace k zapamatování /
   něco, co mám někomu říct / nesrozumitelné.
2. Pak udělej souhrnné seznamy napříč poznámkami:
   - úkoly (sloveso + předmět + termín, kde byl řečen)
   - lidé, se kterými mám mluvit, a o čem
   - nápady k rozmyšlení
   - co si mám ověřit
3. Najdi souvislosti: kde se dvě poznámky týkají téže věci,
   spoj je a napiš to.

Pravidla: nic nedomýšlej, nesrozumitelné pasáže označ
a nechej je být. Neurčité formulace nepřeváděj na určité.

Poznámky:
[vložit poznámky oddělené ---]

Přikládám [3] texty, které jsem napsal sám a jsem s nimi
spokojený. Analyzuj z nich můj styl a napiš mi ho jako
instrukci, kterou budu dál používat.

Popiš konkrétně a měřitelně:
- typická délka vět a odstavců
- kolik používám odborných termínů a jak je zavádím
- jak začínám texty (jaké typy prvních vět)
- jak dávám doporučení: přímo, nebo s výhradami
- slova a obraty, které používám opakovaně
- čemu se vyhýbám (superlativy, otázky ve funkci nadpisu,
  vykřičníky)
- jak končím

Výstup: instrukce na maximálně 200 slov, formulovaná jako
zadání pro tebe („piš …"), plus 5 příkladů vět, které
jsou pro mě typické, a 5 vět, které bych nikdy nenapsal.

Texty:
[vložit texty]