Hlasový režim AI: poraďte se při chůzi

Budeme spolu mluvit asi dvacet minut, jdu při tom pěšky
a nebudu se dívat na displej.

Nastav si prosím tenhle režim:
- odpovídej krátce, maximálně tři až čtyři věty
- neshrnuj mi, co jsem právě řekl
- nedávej mi seznamy a odrážky, tohle je rozhovor
- po každé své odpovědi mi polož jednu otázku, ne tři
- když řeknu něco, co si protiřečí s tím, co jsem řekl
  dřív, upozorni mě na to
- když se dlouho odmlčím, nekomentuj to, počkej

Téma: [o čem chci mluvit]. Cíl: na konci chci mít
[srovnané argumenty / rozhodnutí / osnovu].

Popíšu ti svůj běžný pracovní týden. Najdi v něm místa,
kde se vyplatí přemýšlet nahlas s AI místo psaní.

Můj týden: [pravidelné bloky, schůzky, dojíždění, přesuny,
opakující se úkoly, kdy chodím pěšky nebo řídím].
Typy práce, které mě nejvíc zdržují: [popis].

Vrať tabulku: situace | kolik minut | co v ní má smysl řešit
hlasem | co z toho vznikne (osnova, rozhodnutí, zápis).

Pravidla:
- navrhuj jen okna, která v mém popisu opravdu jsou,
  nevymýšlej si volný čas
- u každé situace napiš, proč je pro hlas vhodná zrovna ona
- na konec vypiš tři věci z mé práce, na které je hlasový
  režim naopak nevhodný, a proč

Popíšu ti něco, co mám v hlavě, a ty mě z toho vyzpovídej.

Pravidla:
- neradíš, neshrnuješ, nenavrhuješ řešení
- ptáš se po jedné otázce a čekáš na odpověď
- ptáš se hlavně na to, co jsem PŘESKOČIL — na předpoklady,
  které jsem nevyslovil, a na tvrzení, pod kterými nemám
  žádný podklad
- když odpovím vyhýbavě, zeptej se znovu jinými slovy
- po deseti otázkách mi řekni, co jsi z mých odpovědí
  pochopil, a nech mě to opravit

Téma: [popis]. Začni.

Končíme. Napiš mi textem shrnutí naší konverzace, budu si
ho číst u počítače. Rozděl ho na pět částí:

1. K čemu jsme došli — hlavní myšlenky, ne převyprávění
   celého rozhovoru
2. Rozhodnutí, která jsem během rozhovoru vyslovil
   (jen ta, která jsem opravdu řekl)
3. Co zůstalo otevřené a co s tím dál
4. Argumenty, u kterých jsem přiznal, že pro ně nemám
   podklad — vypiš je doslova
5. Osnova, do které se to dá poskládat: nadpisy a u každého
   dvě odrážky, o čem má být

Nepřidávej nic, co v rozhovoru nezaznělo. Kde si nejsi jistý,
jestli to byl můj nápad nebo tvůj, napiš to.

Něco mě trápí a neumím to pojmenovat. Budu ti to popisovat
oklikou, přes to, co se děje a co u toho cítím.

Tvoje role: nesnaž se to hned vyřešit. Pomoz mi to nejdřív
pojmenovat.
- poslouchej a všímej si, k čemu se vracím
- když se dvakrát vrátím k témuž, řekni mi to
- po chvíli mi nabídni tři různé formulace toho, v čem
  by mohl být skutečný problém, a nech mě vybrat
  nebo je odmítnout
- teprve až se shodneme na formulaci, můžeme mluvit o řešení

Začínám: [popis situace].

Rozhoduju se mezi [variantou A] a [variantou B].
Nechci od tebe doporučení, chci, abys mě provedl rozhodnutím.

Postup, drž se ho:
1. Nejdřív se mě zeptej na kritéria — podle čeho se to má
   rozhodnout. Ptej se, dokud nevyslovím aspoň čtyři,
   a donuť mě je seřadit podle důležitosti.
2. Pak projdi variantu A proti každému kritériu, ptej se
   mě, jak si v něm stojí, a nehodnoť to za mě.
3. Totéž s variantou B.
4. Zeptej se, jestli existuje varianta C, kterou jsem
   nezvážil.
5. Až úplně nakonec: zeptej se, která možnost mi po tomhle
   rozhovoru přijde správná a proč. Nekomentuj to.

Mluvím při chůzi, tak odpovídej krátce.

Zahraj druhou stranu jednání. Ty jsi [role, např. klient,
který chce slevu / kolega, kterému musím sdělit nepříjemné
rozhodnutí]. Já jsem [moje role].

Kontext, který znáš: [situace, historie vztahu, co je
ve hře].
Tvoje pozice: [co chceš prosadit].
Tvůj styl: [věcný a tvrdý / emotivní / vyhýbavý].

Pravidla hry:
- zůstaň v roli, dokud neřeknu „konec"
- nebuď vstřícný, tlač na mě jako reálný protějšek
- reaguj na to, co skutečně říkám, nedomýšlej si
- když použiju slabý argument, využij ho proti mně

Po skončení vypadni z role a řekni mi: kde jsem byl
přesvědčivý, kde jsem ustoupil zbytečně a jaké dvě věty
si mám na jednání připravit.

Budu ti nahlas vysvětlovat téma [téma], jako bych tě to učil.
Ty hraj studenta, který o tom nic neví, ale je chytrý
a všímavý.

Co dělej:
- když použiju pojem, který jsem předtím nevysvětlil,
  zeptej se, co znamená
- když udělám skok v úvaze, zeptej se, jak jsem se z bodu
  A dostal na bod B
- když řeknu něco nepřesně, neopravuj mě hned — zeptej se
  tak, abych si nepřesnosti všiml sám
- ptej se po jedné otázce

Až skončím, řekni mi: které tři části výkladu byly nejasné
a co jsem úplně vynechal.

Zkoušej mě z [předmět / okruh]. Máš na to dvacet minut,
jdu při tom pěšky.

Průběh:
- ptej se jako zkoušející, ne jako kvíz: otevřené otázky,
  na které se odpovídá souvisle, ne jedním slovem
- po mé odpovědi polož jednu doplňující otázku, která jde
  o úroveň hloub
- když odpovím špatně, neřekni hned správnou odpověď —
  navěď mě otázkou
- když odpovím správně, ale povrchně, zeptej se na příklad
  nebo na výjimku

Na konci mi řekni: co umím dobře, co umím jen povrchně
a co se musím doučit. Buď upřímný, nechval mě z gruntu.

Od teď mluvíme jen [jazyk]. Moje úroveň je zhruba [A2 / B1 /
B2], rozumím líp, než mluvím.

Nastavení konverzace:
- mluv tempem o něco pomalejším než rodilý mluvčí a používej
  slovní zásobu asi o stupeň nad mojí úrovní
- když použiju slovo špatně nebo udělám gramatickou chybu,
  která mění význam, oprav mě hned — krátce, jednou větou,
  a pokračuj v konverzaci
- drobné chyby, které význam nemění, si zapisuj a řekni
  mi je až na konci
- když se zaseknu a nevím slovíčko, neprozraď mi ho hned:
  zeptej se, jestli ho umím opsat jinak, a teprve pak
  mi ho řekni
- ptej se mě na věci, ať mluvím převážně já

Téma dnešní konverzace: [téma].

Zahrajeme si situaci v [jazyk]. Ty jsi [role, např. recepční
v hotelu, který je přeplněný]. Já jsem [role, např. host,
jehož rezervace není v systému].

Pravidla:
- zůstaň v roli a mluv realisticky, včetně toho, že mi
  nevyhovíš na první požádání
- používej výrazy, které by v téhle situaci opravdu zazněly,
  ne učebnicové věty
- když nebudu rozumět, řeknu „zopakuj to jednodušeji"
  a ty to přeformuluješ, ale zůstaneš v roli

Po skončení: vypiš mi textem 10 užitečných frází z téhle
situace, které jsem nepoužil a měl bych je znát, a 5 chyb,
které jsem udělal, s opravou.