Projekty v AI: kontext nahrajete jednou, ne pokaždé

Chystám se v AI založit projekt pro [oblast: např. stálý klient,
který dělá [obor], píšu pro něj [typ výstupů], spolupráce trvá
[jak dlouho], objem [kolik textů/úkolů měsíčně]].

Typické úkoly, které v tom projektu budu řešit:
- [úkol 1]
- [úkol 2]
- [úkol 3]

Udělej mi seznam podkladů, které do projektu patří, ať model
nemusí nic hádat. U každé položky napiš:
1. Co to je (konkrétní typ dokumentu, ne obecná kategorie)
2. K čemu přesně ho model při mých úkolech použije
3. Jak je to důležité: NUTNÉ / UŽITEČNÉ / AŽ POZDĚJI
4. Jestli tam hrozí citlivá data a co z toho mám vyhodit

Na konec přidej 5 otázek, na které z mého popisu neznáš
odpověď a bez kterých bude projekt neúplný.

Přikládám dokument, který chci nahrát do projektu v AI jako
trvalý podklad. Je to [typ dokumentu] a budu z něj potřebovat
hlavně [k čemu: struktura, formulace, čísla bez jmen, postup].

Udělej z něj anonymizovanou verzi:
- jména osob nahraď rolí v hranatých závorkách ([obchodní
  ředitel], [kontaktní osoba klienta])
- názvy firem nahraď [klient], [dodavatel A], [dodavatel B]
- odstraň telefony, adresy, e-maily, rodná čísla, čísla smluv
  a bankovní spojení
- částky ponech jen tam, kde jsou nutné pro smysl
- zachovej strukturu, formulace a terminologii beze změny

Na konec připoj seznam všeho, co jsi nahradil. Nic nedomýšlej.

Přikládám [4] texty, které jsem napsal a které považuju
za ukázku svého stylu. Jsou to [typ: newslettery, nabídky,
zápisy z porad].

Vytáhni z nich stylový list, který nahraju do projektu jako
trvalý podklad. Struktura:

1. HLAS: oslovení (ty/vy), osoba (já/my), míra formálnosti
2. VĚTA: průměrná délka, jestli používám souvětí, nebo sekám
   na krátko
3. STAVBA: jak začínám, jak končím, nadpisy, odrážky, odstavce
4. SLOVNÍK: slova a obraty, které se opakují (vypiš konkrétní)
5. CO SE V MÝCH TEXTECH NIKDY NEOBJEVÍ: floskule, superlativy,
   obraty, kterým se zjevně vyhýbám
6. TŘI VĚTY, které jsou pro můj styl typické — cituj doslova

Pracuj jen s přiloženými texty, nic nezobecňuj z toho, jak se
takové texty píšou obecně. Kde je vzorek moc malý, napiš to
místo tvrzení.

Přikládám podklady od klienta [označení] — [web, brand manuál,
staré texty, zápisy].

Sestav z nich terminologický slovník pro projekt. Tabulka
se sloupci: SPRÁVNĚ | ŠPATNĚ | PROČ.

Zahrň:
- názvy produktů a služeb v přesném tvaru včetně velkých písmen
- odborné pojmy, které klient používá jinak než obor obecně
- zkratky a jejich rozepsání při prvním výskytu
- oslovení cílové skupiny (jak jim říká klient a jak ne)

Vycházej výhradně z přiložených podkladů. Kde si nejsi jistý,
zda je něco záměr, nebo náhoda, zařaď to do samostatné sekce
K OVĚŘENÍ místo do slovníku.

Píšu instrukce pro projekt v AI. Kontext:

- Kdo jsem: [role, obor]
- Co v projektu řeším: [typy úkolů]
- Co je v projektu nahrané: [seznam podkladů]
- Kdo je příjemce výstupů: [klient, šéf, veřejnost, já sám]
- Co mi na dosavadních odpovědích vadilo: [konkrétně — moc
  dlouhé, obecné, vymýšlí si čísla, přidává zbytečné nabídky]

Napiš mi instrukce projektu v šesti částech: kdo jsem a co tu
děláme / role modelu / zdroje pravdy a co dělat, když odpověď
v podkladech není / výchozí formát výstupu / vyjmenované zákazy /
kdy se má místo hádání zeptat.

Požadavky: maximálně 300 slov, pravidla jako krátké imperativy,
žádné fráze typu „buď nápomocný“. Každé pravidlo musí být
takové, že poznám, jestli bylo porušeno.

ZDROJE PRAVDY

Fakta o klientovi, produktu, cenách, termínech a procesech ber
výhradně z nahraných podkladů v tomto projektu.

Když odpověď v podkladech není:
- neodhaduj a nedoplňuj z obecných znalostí
- napiš na samostatný řádek: CHYBÍ PODKLAD: [co konkrétně
  potřebuju vědět]
- zbytek odpovědi dokonči normálně

Když si podklady odporují (například dvě verze ceníku), na
rozpor upozorni a zeptej se, která platí. Nevybírej sám.

U každého tvrzení, které pochází z podkladů, uveď v závorce
název souboru.

Než ti dám první úkol, chci si ověřit, co z podkladů skutečně víš.
Odpovídej jen z nahraných souborů, nic nedomýšlej.

1. Kdo je klient a co dělá — 3 věty.
2. Kdo je cílová skupina a jak ji podle podkladů oslovujeme.
3. Vyjmenuj 5 slov nebo obratů, které v textech pro klienta
   nesmím použít, a čím je nahradit.
4. Jak vypadá struktura [typ výstupu] podle šablony.
5. Jaká je aktuální cena za [služba] a z jakého souboru to máš.
6. Co v podkladech chybí, aby sis byl jistý při psaní
   [typ výstupu]?

U každé odpovědi uveď název souboru, ze kterého čerpáš.

Jsi můj zkoušející z předmětu [název]. Vycházej výhradně
z materiálů nahraných v tomto projektu — sylabu, skript
a mých poznámek.

Vyzkoušej mě z tématu [téma] takhle:
1. Polož mi jednu otázku a počkej na odpověď. Neptej se na víc
   věcí najednou.
2. Pak mi řekni, co bylo správně, co chybělo a co bylo špatně —
   s odkazem na konkrétní pasáž v materiálech.
3. Podle mé odpovědi zvol další otázku: když jsem odpověděl
   dobře, jdi hlouběji; když špatně, vrať se k základu.
4. Nikdy mi nedávej celou odpověď dopředu. Když nevím, dej
   nápovědu, ne řešení.

Po deseti otázkách napiš shrnutí: co umím, co je slabé
a co se mám doučit jako první.

Provedeme údržbu tohoto projektu. Projdi všechny nahrané
podklady i instrukce a vrať audit:

1. ZASTARALÉ — podklady s datem, verzí nebo údajem starším
   než [datum]; napiš, co je v nich časově citlivé.
2. ROZPORY — místa, kde si dva podklady odporují. Uveď obě
   znění a soubory.
3. DUPLICITY — soubory, které pokrývají totéž.
4. NEPOUŽÍVANÉ — podklady, které se k mým typickým úkolům
   ([vypiš úkoly]) nevztahují.
5. DÍRY — informace, které bys při mých úkolech potřeboval
   a v projektu nejsou.
6. INSTRUKCE — pravidla odkazující na soubor, který už
   neexistuje, nebo si navzájem odporující.

U každého bodu navrhni konkrétní akci: smazat / nahradit /
doplnit / ponechat.

Tahle konverzace končí. Projdi ji celou a vytáhni z ní to,
co má zůstat natrvalo — abych to příště nemusel vysvětlovat
znovu.

Rozděl výstup do čtyř částí:

1. DO INSTRUKCÍ PROJEKTU — pravidla, preference a zákazy,
   které jsem během konverzace vyslovil a které platí i pro
   příští úkoly. Formuluj je jako krátké imperativy.
2. DO PODKLADŮ — fakta, čísla, definice a seznamy, které jsem
   ti dodal a které se budou hodit opakovaně. Uspořádej je do
   dokumentu, který můžu rovnou uložit a nahrát.
3. DO ULOŽENÝCH PROMPTŮ — zadání, která se mi v téhle
   konverzaci osvědčila a budu je opakovat.
4. NIC Z TOHO — věci, které platily jen dnes a nemají důvod
   přežít. Jen krátce vyjmenuj, ať vidím, co jsi vyhodil.

Rozlišuj mezi tím, co jsem řekl já (to je závazné), a tím, co
jsi navrhl ty a já to nepotvrdil (to označ jako NEPOTVRZENO).