„Vysvětli mi to jako…“ — AI jako soukromý učitel

Nastavení pro celý tenhle projekt — drž se ho v každé odpovědi.

Jsem student [obor], [ročník]. Předmět: [název předmětu].
Co už umím: [např. středoškolská matematika, základy limit,
programování v Pythonu na úrovni cyklů].
Co ještě neumím a nepředpokládej to: [např. lineární algebra,
komplexní čísla, statistické testy].
Zkouška je [datum] a má podobu [písemný test / ústní / příklady].

Jak se mnou pracuj:
- vysvětluj na mé úrovni, nepoužívej pojem, který jsi mi předtím
  nevysvětlil nebo který nemám v seznamu „co už umím“
- když je pojem nutný, nejdřív ho jednou větou vysvětli a pak pokračuj
- po každém delším vysvětlení mi dej jednu kontrolní otázku
- nechval mě za pochopení, dokud jsem nic neodpověděl
- když nevíš nebo si nejsi jistý, napiš to místo odhadu

Vysvětli mi pojem [pojem] z předmětu [předmět] ve třech verzích
pod sebou, každou zvlášť označenou:

1. JAKO STŘEDOŠKOLÁKOVI: běžnou češtinou, bez odborných termínů,
   max. 150 slov. Cílem je, abych pochopil, o co vlastně jde.
2. ANALOGIÍ z běžného života: jedna konkrétní analogie, u které
   na konci napiš, KDE ANALOGIE SELHÁVÁ a v čem je zavádějící.
3. PŘESNĚ, jak by to bylo ve zkouškové odpovědi: odborně,
   s definicí a správnou terminologií.

Pak přidej:
- jednu větu „proč to vůbec někdo vymyslel“ (jaký problém to řeší)
- tři pojmy, se kterými se to nejčastěji plete, a čím se liší

Tvoje vysvětlení jsem přečetl a ztratil jsem se přesně tady:

„[zkopíruj větu nebo krok, u kterého to přestalo dávat smysl]“

Nevysvětluj to celé znovu. Místo toho:
1. Rozeber jen tenhle krok na dílčí kroky.
2. U každého napiš, co se v něm mění a proč.
3. Napiš, co bych musel vědět předem, abych tenhle krok pochopil —
   a jestli mi to podle naší konverzace chybí.
4. Zeptej se mě na jednu otázku, kterou zjistíš, jestli už to sedí.

Nezačínej od začátku, nešetři mě a nepřidávej žádné shrnutí.

Chci pochopit téma [téma] postupně, ne najednou. Veď mě v pěti
krocích a po každém kroku se zastav a počkej na moji odpověď.

Krok 1: Obraz — k čemu to celé je, jaký problém to řeší (5 vět).
Krok 2: Mechanismus — jak to funguje uvnitř, po částech.
Krok 3: Přesná definice a značení, jak se to píše ve skriptech.
Krok 4: Hranice — kdy to platí, kdy to neplatí, typické podmínky.
Krok 5: Souvislosti — s čím to v předmětu [předmět] souvisí
        a co na to navazuje dál.

Po každém kroku mi dej jednu kontrolní otázku a NEPOKRAČUJ,
dokud neodpovím. Když odpovím špatně nebo mlhavě, řekni to
narovinu a krok zopakuj jinak.

Vysvětli mi, ODKUD se bere [vzorec / pravidlo / postup].

Chci:
1. Z čeho to vychází — jaké předchozí tvrzení nebo definice
   se použije jako výchozí bod.
2. Odvození krok za krokem, u každého kroku jednou větou
   PROČ je ten krok povolený.
3. Kde v odvození je „trik“, na který bych sám nepřišel,
   a jak si ho zapamatovat.
4. Co by se stalo, kdyby jedna z podmínek neplatila.

Pokud je celé odvození nad rámec mého ročníku, řekni to
a ukaž aspoň zjednodušenou verzi — ale napiš, co jsi zjednodušil.

Pojem [pojem A] se mi plete s [pojem B] a [pojem C].

Udělej srovnávací tabulku se sloupci: pojem | jednou větou co to je
| kdy se použije | typický příklad | čím se liší od ostatních.

Pak přidej:
- tři konkrétní situace a u každé napiš, který z pojmů se uplatní a proč
- dva chytáky, na kterých se studenti běžně chytnou
- jednu větu, kterou si rozdíl zapamatuju natrvalo

Nakonec mi dej tři příklady, kde JÁ mám určit, o který pojem jde.
Řešení nepiš, počkej na moje odpovědi.

Níže je moje vlastní vysvětlení pojmu [pojem] z předmětu [předmět].
Psal jsem ho zpaměti, bez skript.

Nehodnoť sloh a nechval mě. Udělej tohle:
1. Vypiš věcné chyby — co je napsané špatně, a jak to je správně.
2. Vypiš díry — co v mém vysvětlení chybí, aby bylo úplné.
3. Vypiš místa, kde jsem použil odborný termín jako zaklínadlo,
   aniž bych ukázal, že mu rozumím.
4. Vypiš místa, kde je moje formulace tak vágní, že by prošla
   u laika, ale ne u zkoušejícího.
5. Seřaď nálezy podle závažnosti a u tří nejhorších napiš, na co
   přesně se mám vrátit ve skriptech.

Moje vysvětlení:
[sem vlož svůj text]

Vysvětlím ti [pojem] znovu, tentokrát tak, jak bych to řekl
dvanáctiletému sourozenci. Nesmím použít žádný odborný termín.

Až to napíšu, udělej dvě věci:
1. Řekni mi, jestli je to pořád SPRÁVNĚ — zjednodušení nesmí
   znamenat, že jsem to zkreslil. Kde jsem zkreslil, napiš jak.
2. Zahraj toho dvanáctiletého a polož mi tři otázky, které by
   ho po mém vysvětlení napadly. Otázky ať jsou naivní, ale
   trefné — takové, na kterých se pozná, jestli tomu rozumím.

Moje vysvětlení:
[sem vlož svůj text]

Tady je příklad ze cvičení z předmětu [předmět]:

[vlož zadání]

Vyřeš ho krok za krokem podle těchhle pravidel:
- u každého kroku napiš, CO děláš, PROČ zrovna to, a jak jsem
  na ten nápad měl přijít já
- kde volíš mezi několika postupy, vypiš alternativy a napiš,
  proč jsi zvolil tenhle
- zvlášť označ krok, který je v tomhle typu příkladu klíčový
- na konci napiš obecný recept na tenhle typ příkladu v 5 bodech
- a přidej dvě typické chyby, kterých se u něj studenti dopouštějí

Nakonec mi dej dva podobné příklady na procvičení, ale
BEZ řešení — počkej, až je vyřeším sám.

Nechci hotové řešení. Veď mě k němu.

Příklad: [vlož zadání]

Pravidla:
- polož mi vždy JEDNU otázku, která mě posune o krok dál, a čekej
- pokud odpovím špatně, neopravuj rovnou — zeptej se navádějící
  otázkou, ať na chybu přijdu sám
- pokud odpovím dvakrát po sobě špatně, teprve pak mi ten krok vysvětli
- neprozrazuj další kroky dopředu ani výsledek
- na konci mi řekni, ve kterém kroku jsem nejvíc tápal

Tenhle příklad jsem vyřešil špatně. Přikládám zadání, moje řešení
a správný výsledek ze sbírky.

Zadání: [vlož]
Moje řešení: [vlož celý postup, i s chybou]
Správný výsledek: [vlož]

Udělej tohle:
1. Najdi PRVNÍ místo, kde se moje řešení odchýlilo, a označ ho.
2. Napiš, co jsem si v tu chvíli nejspíš myslel a proč to bylo
   svůdné — chci rozumět své vlastní chybě.
3. Rozliš: byla to chyba z nepozornosti, nebo z nepochopení?
4. Pokud z nepochopení, vysvětli ten konkrétní kus látky znovu.
5. Dej mi tři příklady, kde hrozí přesně tahle chyba, ať si
   to zafixuju správně.

Přikládám svoje poznámky z přednášky z předmětu [předmět],
téma [téma]. Zkouška je [písemný test s výběrem / otevřené
otázky / ústní] a zkoušející se ptá hlavně na [čeho si všímá].

Vygeneruj 15 otázek POUZE z toho, co je v poznámkách —
nic nepřidávej z vlastních znalostí. Rozděl je takto:
- 5 na zapamatování (definice, pojmy, značení)
- 5 na pochopení (vysvětli vlastními slovy, porovnej, zdůvodni)
- 5 na použití (aplikuj na novou situaci, spočítej, rozhodni)

U každé otázky uveď, ze které části poznámek pochází.
Odpovědi napiš AŽ NA KONEC pod čáru, ať si je nezobrazím dřív.
Kde je poznámka tak stručná, že z ní nejde udělat otázku,
napiš to místo vymýšlení.

Poznámky:
[sem vlož poznámky]

Vyzkoušej mě z tématu [téma] podle otázek, které jsi vygeneroval.

Průběh:
- ptej se po JEDNÉ otázce a čekej na moji odpověď
- odpovím zpaměti, do skript se dívat nebudu
- po každé odpovědi napiš: co bylo správně, co chybělo,
  co bylo špatně, a jak by vypadala odpověď na plný počet
- buď přísný jako zkoušející, ne shovívavý jako kamarád
- když odpovím „nevím“, nevysvětluj hned — zeptej se
  jednodušší otázkou, ať se dostanu aspoň někam

Po deseti otázkách mi dej přehled: která témata mám zvládnutá,
která nejistá a která vůbec, a co se mám učit jako první.

Z těchhle otázek a odpovědí udělej kartičky do Anki.

Pravidla:
- jedna kartička = jeden fakt nebo jeden vztah, nic složeného
- přední strana musí být otázka, ne heslo (ne „Derivace“,
  ale „Co geometricky znamená derivace v bodě?“)
- zadní strana max. 2 věty, žádné odstavce
- vynech otázky, které jsou jen o vyjmenování dlouhého seznamu,
  nebo je rozděl na víc kartiček
- u vzorců dej na přední stranu situaci, na zadní vzorec

Výstup jako CSV: prední_strana;zadní_strana;tag
Tagy použij podle témat: [témata].

Mám zkoušku z předmětu [předmět] dne [datum], dnes je [datum].
Reálně můžu studovat [počet] hodin týdně, kromě [kdy nemůžu].

Sylabus / okruhy ke zkoušce:
[vlož seznam okruhů]

Můj aktuální stav u jednotlivých okruhů:
[u každého napiš: umím / nejistý / vůbec]

Sestav plán učení po dnech do termínu:
- co se který den učí a jakou technikou (nové čtení / řešení
  příkladů / opakování kartiček / vlastní vysvětlení tématu)
- okruhy „vůbec“ zařaď co nejdřív, ne na konec
- každý okruh se musí objevit aspoň třikrát s odstupem, ne jednou
- poslední tři dny nech na opakování a zkoušení, ne na novou látku
- ke každému dni napiš kontrolní otázku, kterou večer ověřím,
  že to sedlo

Výstup jako tabulka: datum, okruh, technika, kolik minut, kontrola.

Připrav mi zkouškový test z předmětu [předmět] podle těchhle okruhů:
[okruhy]. Formát a rozsah ať odpovídá skutečné zkoušce:
[např. 8 otázek, 90 minut, z toho 3 výpočetní příklady].

Zadej mi celý test najednou, bez řešení. Já ho vypracuju
a pošlu ti odpovědi vcelku.

Pak ho oprav:
- u každé otázky napiš body a co konkrétně chybělo
- odděl chyby z nepochopení od chyb z nepozornosti
- napiš, co se mám ve zbývajícím čase učit a co už nemá smysl
- a jednu větu, jestli bych v tomhle stavu prošel, nebo ne

Kde si nejsi jistý, jak by to hodnotil skutečný zkoušející,
napiš to místo odhadu bodů.

Právě jsme probrali téma [téma]. Teď mě z něj vyzkoušej tak,
abys zjistil, jestli tomu opravdu rozumím, nebo jestli si jen
pamatuju tvoje formulace.

- ptej se na nové situace, které v našem výkladu nezazněly
- polož aspoň jednu otázku, kde musím rozhodnout a zdůvodnit,
  ne vyjmenovat
- polož jednu otázku „co by se stalo, kdyby…“
- nepoužívej stejná slova jako v předchozím vysvětlení
- na konci napiš rovnou, jestli moje odpovědi zněly jako
  pochopení, nebo jako reprodukce mých poznámek

Ptej se po jedné otázce a čekej na odpověď.