Týdenní jídelníček s AI: od nedělní rutiny po košík naklikaný v Rohlíku

„Co bude k večeři?" je nejčastěji pokládaná otázka v českých domácnostech — a každý den stojí kus rozhodovací energie, kterou byste radši dali čemukoli jinému. Přitom je to učebnicová úloha pro AI: opakuje se, má jasná pravidla a její vstupy (kdo co jí, kolik je času, kolik je peněz) se mění pomalu. Tenhle návod postaví celou smyčku: v neděli vám AI navrhne jídelníček, vyrobí nákupní seznam, v prohlížeči naklikne košík — a vy uděláte jen tři rozhodnutí, která mají zůstat lidská: co škrtnout, kdy to přivézt a potvrdit platbu.

Návod jde po fázích a každá má prompty k okopírování — doplníte jen hranaté závorky. Fáze 1–3 zvládnete s jakýmkoli AI chatem; fáze 4 (nakupující agent v prohlížeči) je třešnička, která z rutiny udělá skoro-automat.

Vzorová situace

Rodina Dvořákových: dva dospělí, dvě děti (osm a jedenáct, mladší nejí houby, starší zrovna „nesnáší" rajčata), rozpočet 3 500 Kč týdně na jídlo, ve středu kroužky — vaření max 20 minut, v sobotu se vaří pořádně. Dřív to znamenalo každodenní improvizaci, tři nákupy týdně a nedělní výčitky nad vyhozenými potravinami.

Teď to vypadá takhle: v neděli v pět přijde od naplánované rutiny návrh jídelníčku, který zná pravidla domácnosti. Máma škrtne jedno jídlo, napíše „místo toho něco s dýní, byla v akci" a schválí. AI složí nákupní seznam, odečte, co je podle fotky ve spíži, a v prohlížeči naplní košík na Rohlíku — 38 položek za dvanáct minut, u tří vyprodaných navrhne náhrady. Táta náhrady projde (jednu zamítne), vybere sobotní ranní doručení podle kalendáře a zaplatí. Celkem 25 minut lidského času týdně — a v pátek se doma neřeší, co bude k večeři, protože to visí na lednici.

Fáze 1: profil domácnosti — jednou napsat, rok používat

Většina lidí, kteří zkusí plánovat jídelníček s AI, to vzdá po druhém týdnu. Ne proto, že by výsledek byl špatný, ale proto, že je pokaždé znovu potřeba vysvětlovat totéž: kolik nás je, že mladší nejí ryby, že v úterý přijdeme domů v sedm a že bezlepkově není rozmar, ale diagnóza. Když tohle píšete každou neděli, plánování trvá dvacet minut místo pěti — a to je přesně ta hranice, za kterou se z úspory stane další povinnost.

Řešení je oddělit dvě věci. Profil domácnosti se skoro nemění a napíšete ho jednou. Týdenní zadání se mění pořád a je krátké („tenhle týden jsme ve čtvrtek pryč, v mrazáku je mleté maso“). Když profil žije v projektu, nedělní práce se smrskne na dvě věty.

Co do profilu patří

Projděte si těchhle sedm okruhů. Každý z nich řeší jednu konkrétní chybu, kterou AI dělá, když informaci nemá:

• Kdo jí. Počet lidí, věk dětí a hlavně co konkrétně odmítají. „Děti“ je k ničemu, „čtyřletá nejí nic zeleného kromě hrášku, sedmiletý nesnáší papriku a houby“ je použitelné zadání. Bez toho dostanete jídelníček z časopisu, ne z vaší kuchyně.
• Alergie a diety. Celiakie, laktóza, ořechy, vegetariánství jednoho člena. Rozlište, co je zdravotní nutnost a co preference — u prvního se nesmí udělat chyba, u druhého se dá občas ustoupit.
• Co vaříte rádi. Pět až deset jídel, která u vás fungují. Podle nich AI pozná, jestli jste rodina svíčkové a rizota, nebo woků a curry.
• Vybavení. Trouba, remoska, airfryer, tlakový hrnec. Bez téhle věty dostanete recepty na tři plotýnky současně, i když máte dvě.
• Rozpočet na týden. Konkrétní číslo v korunách. Když ho neuvedete, návrh se svezne někam mezi krůtí prsa a čerstvého lososa.
• Kolik času máte který den. Nejcennější položka profilu. Pondělí až pátek se u většiny rodin liší o desítky minut a plán, který to ignoruje, padne ve středu.
• Oblíbené a zakázané suroviny. Zvlášť „zakázané“ — ne alergie, ale věci, které u vás prostě nemají projít: dýně, tofu, kysané zelí, cokoliv.

Šablona profilu k vyplnění

Vyplňte hranaté závorky, zbytek nechte být. Text vložte do projektu (viz níž), ne do běžné konverzace.

Tohle je trvalý profil naší domácnosti pro plánování jídelníčku.
Používej ho ve všech konverzacích v tomhle projektu, aniž bych ho
připomínal.

Kdo jí:
- dospělí: [počet], děti: [počet a věk, bez jmen]
- co děti spolehlivě odmítají: [seznam, klidně dlouhý]
- kdo jí jinak než ostatní: [např. jeden vegetarián, jeden bez lepku]

Zdravotní omezení (bez výjimek):
- [např. celiakie u jednoho dospělého, bez laktózy u dítěte]
- [další omezení, nebo napiš: žádná]

Vybavení kuchyně:
- [trouba / remoska / airfryer / tlakový hrnec / pomalý hrnec]
- [co nemáme: např. mikrovlnka, myčka]

Čas na vaření podle dne:
- pondělí [minuty], úterý [minuty], středa [minuty],
  čtvrtek [minuty], pátek [minuty]
- víkend: [kolik a jestli vaříme dopředu na příští dny]

Rozpočet:
- na týden zhruba [částka] Kč na potraviny
- maso maximálně [počet] večeří v týdnu

Co u nás funguje:
- [5 až 10 jídel, která jíme rádi a umíme uvařit]

Zakázané suroviny (ne alergie, prostě je nechceme):
- [seznam]

Pravidla, která platí vždy:
- jeden večer v týdnu je zbytkový, nevaří se nic nového
- žádné jídlo se neopakuje dvakrát v jednom týdnu
- když navrhneš něco nového, napiš u toho proč si myslíš,
  že nám to bude chutnat

Potvrď mi jednou větou, že profil máš, a zeptej se na cokoliv,
co je nejednoznačné. Nezačínej plánovat, dokud si neřeknu.

Co to udělá: model potvrdí profil a většinou se doptá na dvě tři věci, které jste opomněli — typicky na snídaně, obědy dětí ve škole nebo na to, jestli plánovat i svačiny. Ty odpovědi si rovnou dopište do profilu, ne do chatu. Pozor na poslední odstavec šablony — bez něj má model tendenci hned začít generovat jídelníček, i když jste ho o něj nežádali, a vy pak ladíte návrh místo profilu.

Kam profil uložit

Nejlepší místo je projekt — samostatný prostor s vlastními instrukcemi, které platí pro každou konverzaci uvnitř (jak fungují projekty a trvalý kontext). Založte projekt „Jídlo“, profil vložte do jeho instrukcí a od té chvíle stačí do nové konverzace napsat „udělej jídelníček na příští týden“. Alternativa jsou uložené instrukce nebo paměť, pokud je váš nástroj má, ale projekt je čistší: profil je vidět, dá se kdykoliv upravit a neplete se do ostatní práce.

Jednu věc si u profilu uvědomte. Vypadá jako nevinný seznam nákupních preferencí, ale je to soubor citlivých údajů: zdravotní diagnózy členů rodiny, věk dětí, příjmová hladina odvozená z rozpočtu a rozvrh, kdy kdo bývá doma. Kdyby vám takový dokument vypadl z tašky v tramvaji, nebylo by vám příjemně. Držte se proto dvou pravidel: používejte placený účet se smluvní ochranou dat a jména dětí nahraďte za „starší“ a „mladší“. Na kvalitu jídelníčku to nemá žádný vliv, na velikost škody při úniku ano.

Fáze 2: nedělní jídelníček za pět minut

Když profil sedí, nedělní práce se skládá ze tří kroků: pošlete hlavní prompt, dvakrát zasáhnete do návrhu, schválíte. Pět minut je realistický odhad, ne marketingové číslo — většina času padne na čtení tabulky a rozhodnutí, co vyhodit.

Hlavní prompt na týden

Naplánuj nám jídelníček na týden od [datum pondělí].

Platí profil domácnosti z instrukcí projektu.

Tenhle týden navíc:
- doma máme a chci spotřebovat: [suroviny z lednice, mrazáku, spíže]
- výjimky v programu: [např. ve čtvrtek jsme na návštěvě, nevaříme]
- chuť na: [cokoliv konkrétního, nebo napiš: nic konkrétního]

Jak to naplánuj:
1. Navazuj jídla na sebe, ať se suroviny využijí víckrát.
   Klasický příklad: v neděli pečené kuře, v pondělí polévka
   z kostry a zbylého masa. Aspoň dvě takové dvojice chci vidět.
2. Respektuj sezónu — je [měsíc], plánuj z toho, co je teď
   u nás běžné a levné, ne z rajčat v lednu.
3. Náročnost přizpůsob dnu podle časů v profilu. Ve všední den,
   kde mám 20 minut, ať je jídlo opravdu na 20 minut včetně
   úklidu, ne teoreticky.
4. Jedno jídlo v týdnu ať je nové, něco, co jsme ještě nevařili.
   Zařaď ho na den, kdy máme času nejvíc.
5. Jeden večer nech zbytkový, nevaří se nic nového.

Výstup dej jako tabulku se sloupci:
den | jídlo | čas přípravy | poznámka

Do poznámky piš, co se z čeho využívá, co se dá připravit
dopředu a co je potřeba vyndat z mrazáku den předem.
Pod tabulku napiš tři věty: co je na tomhle plánu slabé místo.

Co dostanete: tabulku sedmi řádků, u které skutečně sedí časy a navazují suroviny. Poslední věta o slabém místě je nenápadně nejužitečnější — model sám přizná, že „středeční jídlo je bez zeleniny“ nebo „pátek stojí a padá na tom, že stihnete obchod“, a vy víte, kam se dívat. Na co si dát pozor: odhady času přípravy bývají optimistické zhruba o čtvrtinu, hlavně u jídel, kde se něco krájí. Než plán schválíte, přičtěte si k všedním dnům deset minut a zeptejte se, jestli to pořád vychází.

Iterace: tři věty, které plán doladí

Návrh nikdy neberte jako hotový. Tři čtyři zásahy jsou norma a zabírají minutu.

Úterý vyměň. Ta krémová omáčka nám v týdnu nesedí, chci něco
lehčího a rychlejšího. Brokolici do plánu nedávej vůbec —
děti ji nežerou, zkoušeli jsme to čtyřikrát. Zbytek týdne
nech beze změny a ohlídej, ať se nová varianta pořád trefí
do surovin, které už podle plánu nakupujeme.

Klíčová je poslední věta. Bez ní se stane, že za vyměněné úterý přibudou na seznamu tři nové suroviny na jedno použití a týdenní nákup naroste. A jednu věc udělejte navíc: informaci o brokolici si přepište do profilu v projektu, jinak ji budete škrtat i příští neděli.

Udělej verzi tohohle jídelníčku, která bude zhruba o 20 %
levnější. Nechci šidit porce ani vynechat zeleninu — hledej
úspory v tom, čím nahradíš maso (luštěniny, vejce, levnější
druhy), a v tom, aby se surovina využila ve dvou jídlech
místo jednoho. U každé změny napiš, kolik zhruba ušetří
a co za to obětuju.

Vrátí upravenou tabulku plus krátký seznam změn s odhady. Ceny jsou orientační a v čase se rozcházejí, takže je berte jako pořadí, ne jako rozpočet — informace „krůtí prsa nahrazená čočkou ušetří nejvíc“ platí, i když číslo v korunách sedí jen zhruba.

Přidej k tomuhle jídelníčku obědy do práce na pondělí až
pátek pro [počet] lidí. Podmínky: musí se dát připravit
večer předem nebo z toho, co ten den zbylo, musí to vydržet
do poledne bez lednice [nebo: v lednici je], a nesmí to být
pět dní po sobě totéž. Přidej je do tabulky jako další sloupec
a doplň, co se kvůli nim musí dokoupit.

Tohle je nejčastější rozšíření a zároveň místo, kde se plánování od zásob vyplatí nejvíc — správně navržený oběd je z principu zbytek včerejší večeře, takže na nákupní seznam skoro nic nepřidá.

Plánovaná úloha: aby se to dělo bez vás

Když prompt jednou funguje, není důvod ho posílat ručně. Nastavte plánovanou úlohu, která se spustí každou neděli v pět odpoledne a jídelníček připraví sama — do chatu nebo do e-mailu, podle toho, co váš nástroj umí. V neděli večer pak jen otevřete hotový návrh, něco škrtnete a schválíte.

Nastav opakovanou úlohu na každou neděli v 17:00.

Při každém spuštění:
1. Použij profil domácnosti z instrukcí tohohle projektu.
2. Naplánuj jídelníček na následující pondělí až neděli podle
   pravidel, na kterých jsme se domluvili (návaznost surovin,
   sezóna, čas podle dne, jedno nové jídlo, jeden zbytkový večer).
3. Ber ohled na roční období podle aktuálního data.
4. Výstup pošli jako tabulku den | jídlo | čas | poznámka.
5. Pod tabulku připoj nákupní seznam podle kategorií.
6. Na konec napiš dvě otázky, na které potřebuješ moji odpověď
   (co máme doma, jestli tenhle týden někde nejsme).

Neplánuj nic, co je v profilu na seznamu zakázaných surovin.

Tohle je ten krok, ve kterém se z tipu stává systém — čtvrtá úroveň práce s AI z kapitoly o AI a automatizaci. Pozor na jednu věc: úloha běží bez vás, takže neví, co máte doma. Proto ten bod šest — návrh je vždycky předběžný a počítá s tím, že ho v neděli večer doplníte jednou větou. Když chcete přesnost, odpovězte; když se vám nechce, plán většinou stejně obstojí.

Fáze 3: nákupní seznam, který myslí na zásoby

Jídelníček bez seznamu je poloviční práce. Ta druhá polovina je nudná — projít sedm receptů, posčítat cibule, vzpomenout si, že olej došel — a přesně proto ji má dělat stroj.

Prompt na seznam z jídelníčku

Z toho jídelníčku udělej nákupní seznam.

Pravidla:
1. Slouč stejné suroviny napříč všemi jídly do jednoho řádku.
2. Rozděl seznam do kategorií v tomhle pořadí:
   pečivo, ovoce a zelenina, mléčné a vejce, maso a ryby,
   trvanlivé a koření, mražené, drogerie a domácnost.
3. Množství uváděj v jednotkách, ve kterých se to kupuje.
   Ne „2,3 cibule“ ale „cibule 3 ks“. Ne „180 g smetany“
   ale „smetana 1 balení (200 ml), zbyde“.
4. Když je surovina jen v jednom jídle a jinak se nepoužije,
   označ ji hvězdičkou — ať vidím, co kupuju na jedno použití.
5. Základní zásoby (sůl, olej, mouka) do seznamu dej zvlášť
   na konec jako otázku „došlo?“, ne jako položku k nákupu.

Na konec napiš odhad celkové ceny a upozorni mě na položky,
které cenu nejvíc zvedají.

Vrátí seznam, který se dá vzít do obchodu tak, jak je. Hvězdičky u jednorázových surovin jsou drobnost s velkým dopadem: většinou jsou to přesně ty věci, kvůli kterým týdenní nákup přeroste rozpočet, a když je vidíte pohromadě, snadno se rozhodnete jedno jídlo vyměnit. Bod tři si nevynechávejte — bez něj dostanete seznam v gramech přepsaných z receptů, který je v obchodě k ničemu.

Kontrola zásob z fotky

Tady se ušetří nejvíc a stojí to patnáct vteřin. Otevřete spíž nebo lednici, vyfoťte a fotku pošlete do konverzace.

Tady je fotka [spíže / lednice / mrazáku]. Přečti, co na ní
vidíš, a porovnej to s nákupním seznamem výš.

Udělej tři věci:
1. Vyškrtni ze seznamu všechno, co už doma podle fotky máme,
   a napiš zvlášť, co jsi vyškrtl.
2. Když si u něčeho nejsi jistý, nehádej — zeptej se mě.
3. Když na fotce vidíš něco, co se blíží konci trvanlivosti
   nebo se dlouho nepoužilo, navrhni, do kterého jídla
   z jídelníčku by se to dalo zapracovat.

Claude umí číst obsah fotek, takže rozezná etikety, konzervy i obsah přihrádek. Třetí bod je bonus, který se vyplatí nejvíc: ze zapomenuté konzervy kokosového mléka vznikne curry místo dalšího vyhozeného jídla. Na co si dát pozor: to, co je vidět na fotce, není totéž co obsah spíže — spodní police a zavřené krabice model nevidí, takže vyškrtnutí ověřte pohledem. A druhý bod o hádání tam patří schválně; bez něj model občas přisoudí polici víc věcí, než na ní doopravdy je.

Dva formáty, protože nakupujete dvěma způsoby

Stejný seznam potřebujete v dost odlišných podobách podle toho, jestli jdete do obchodu, nebo objednáváte.

Ten hotový seznam mi dej ve dvou verzích.

Verze A — do obchodu:
seřaď položky v pořadí, v jakém procházím obchodem:
[napiš svoje pořadí, např. zelenina, pečivo, mléčné, maso,
trvanlivé, mražené, drogerie]. Krátké řádky, bez vysvětlování,
ať se to čte za chůze. Ideálně jako odškrtávací seznam.

Verze B — do e-shopu:
tabulka se sloupci
položka | co hledat ve vyhledávání | množství | poznámka.
Do prostředního sloupce piš přesně to, co mám napsat do
vyhledávacího pole e-shopu, aby se trefilo napoprvé
(např. místo „smetana“ napiš „smetana ke šlehání 33%“).

Verze A je klasický nákup: jedno projití obchodem, žádné vracení se do zeleniny, protože jste tam zapomněli papriku. Verze B vypadá zbytečně, dokud ji nepoužijete — sloupec „co hledat“ je rozdíl mezi patnácti minutami klikání a pěti, protože e-shopy na obecné výrazy vracejí nesmysly. A je to zároveň příprava na další fázi: právě tenhle strukturovaný formát je to, co potřebujete, až budete chtít nechat seznam přenést do košíku e-shopu poloautomaticky, což je téma následující části.

Fáze 4: Claude naklikne nákup — vy potvrdíte platbu

Tady se z chytrého seznamu stává skutečná úspora večera. Do téhle chvíle jste dostali text: jídelníček a položky roztříděné podle uliček. Někdo si ho odškrtává v obchodě, někdo ho přepisuje do košíku e-shopu — a právě to přepisování je nejnudnější část celého procesu. Čtyřicet položek, u každé vybrat gramáž, porovnat balení, u třech zjistit, že nejsou skladem, a hledat náhradu. Zabere to dvacet až třicet minut a nevzniká při tom žádná hodnota.

Přesně tuhle část umí převzít stroj. Zbytek — peníze, čas doručení, konečné ano — zůstává vám, a není to jen opatrnost. Je to hranice, na které stojí celý tenhle web.

Co to znamená „agent v prohlížeči“

Claude umí kromě psaní textu také ovládat webový prohlížeč — s rozšířením Claude pro Chrome vidí stránku, kterou máte otevřenou, a může na ní klikat, psát do vyhledávacího pole, procházet výsledky a přidávat věci do košíku. Nejde o žádné napojení na e-shop přes rozhraní: dělá to stejnou cestou jako vy, jen rychleji a bez toho, aby ho po dvacáté položce přestalo bavit.

Prakticky to vypadá takhle. Otevřete si Rohlik.cz, Kosik.cz nebo iTesco, přihlásíte se vy sami, spustíte Claudea a dáte mu seznam. Pak se díváte, jak se okno prohlížeče samo hýbe: hledá „mrkev volně“, vybírá balení, přidává do košíku, jde na další řádek. Celé to sledujete na obrazovce a kdykoli můžete zasáhnout — zastavit ho, přepsat výběr, opravit směr.

Ta viditelnost není detail. Agent, který pracuje někde na pozadí, je černá skříňka; agent, kterému koukáte přes rameno, je nástroj. Poprvé to sledujte pozorně od začátku do konce, ať víte, co dělá.

Dělba práce: stroj hledá, člověk platí

Vyplatí se pojmenovat si dopředu, kde vede čára — protože pak už nemusíte u každého kroku přemýšlet.

Co dělá stroj (mechanická práce): najít čtyřicet položek ve vyhledávání, přiřadit ke každé konkrétní produkt, porovnat gramáže a přepočítat, kolik balení je potřeba, všimnout si, že daná věc není skladem, a vybrat nejbližší náhradu, průběžně sledovat součet košíku.

Co dělá člověk (všechna rozhodnutí s penězi): schválit náhrady, zkontrolovat množství, vybrat slot doručení podle rodinného kalendáře, a hlavně potvrdit platbu.

Z toho plyne pravidlo, které nemá výjimku: agentovi nikdy nedávejte uložené platební údaje a nikdy ho nenechte dokončit objednávku. Ne proto, že by to nezvládl technicky, ale protože chyba v poslední fázi stojí peníze a jde těžko vrátit. Špatně vybraná náhrada v košíku je vteřina práce; špatně odeslaná objednávka za 3 200 Kč je telefonát na zákaznickou linku.

Prompt na naplnění košíku

Tenhle prompt zadáváte s otevřeným e-shopem, do kterého jste už přihlášení. Seznam z fáze 3 do něj vložte celý — klidně i s rozdělením na kategorie, agentovi to práci usnadní.

Tady je můj nákupní seznam na tento týden:

[vlož celý seznam z fáze 3, včetně množství]

Mám otevřený rohlik.cz a jsem přihlášený. Naplň mi podle seznamu košík:
- U každé položky preferuj [privátní značky / bio / konkrétní značky, které kupuju]
  a ber nejlevnější variantu, která tomu odpovídá.
- Hlídej gramáže: když je v seznamu „mrkev 1 kg“ a balení je 500 g, vlož dvě.
- Pokud položka není skladem nebo ji nenajdeš, vyber nejbližší rozumnou náhradu
  a poznamenej si ji. Když žádná náhrada nedává smysl, položku vynech
  a napiš mi to.
- Hlídej rozpočet [X] Kč. Když ho během plnění překročíš, nekrať sám —
  doplň košík do konce a pak mi navrhni, co vyškrtnout nebo čím nahradit,
  ať se do rozpočtu vejdeme.
- NEPOKRAČUJ do pokladny. Nevybírej čas doručení, nezadávej platbu.
  Zastav se u košíku.

Až budeš hotový, napiš mi:
1) shrnutí košíku — počet položek a celkovou cenu,
2) seznam VŠECH náhrad se zdůvodněním, proč zrovna tahle,
3) položky, které se nepodařilo najít vůbec.

Vrátí naplněný košík a textové shrnutí, které si přečtete za dvě minuty. Nejdůležitější je poslední instrukce před koncem: zastavení u košíku musí být v promptu napsané výslovně a klidně velkými písmeny — je to ta věta, která odděluje pomocníka od problému. Poprvé to celé zabere klidně dvacet minut, protože agent hledá pomalu a vy ho sledujete; berte první běh jako zkušební.

Kontrola košíku: tady se rozhoduje o večeři

Když agent skončí, přijde vaše část. Není dlouhá, ale nedá se přeskočit.

Projděte náhrady. Tohle je nejdůležitější bod celé fáze. Náhrada není jen jiný obal — je to jiná večeře. Když místo smetany ke šlehání přistane smetana na vaření, omáčka se nesrazí, ale dezert nebude. Když místo bezlepkových těstovin přistane obyčejná semolinová, je to u celiaka zdravotní problém, ne nepohodlí. Proto si seznam náhrad necháváte vypsat zvlášť se zdůvodněním: čtete deset řádků místo prohlížení čtyřiceti položek.

Zkontrolujte množství. Klasická past je záměna kusů a kilogramů a přepočet balení. Deset kusů papriky místo jednoho kilogramu vypadá v košíku nenápadně, na faktuře už ne. Projděte hlavně čerstvé věci, kde se počítá na váhu.

Vyberte slot doručení sami. Tohle stroji nedávejte, i kdyby uměl. Čas doručení je rodinná logistika — kdo je doma, kdy je kroužek, jestli se to potká s odpolední směnou. A cena dopravy se mezi sloty liší klidně o sto korun.

Potvrďte platbu. Poslední klik děláte vy, s otevřenýma očima a po pohledu na celkovou částku. Když sedí, jdete dál. Když nesedí, vrátíte se do košíku a škrtáte.

Druhý prompt: kolik by to stálo jinde

Když už je seznam připravený, je porovnání cen skoro zadarmo — jde o stejnou mechanickou práci, jen na jiném webu.

Otevři kosik.cz (přihlášený jsem) a naplň podle stejného seznamu
druhý košík — stejná pravidla jako předtím, stejné preference značek,
u nedostupných položek náhrada s poznámkou.

Znovu: NEPOKRAČUJ do pokladny, zastav se u košíku.

Až budeš hotový, porovnej mi oba nákupy:
- celková cena zboží u obou,
- cena dopravy pro [den a přibližný čas], kdy chci doručit,
- výsledný rozdíl včetně dopravy,
- které konkrétní položky ten rozdíl dělají nejvíc,
- kde se lišila dostupnost (co jeden má a druhý ne).

Vrátí srovnání, ze kterého poprvé uvidíte, jestli je rozdíl pár desetikorun (pak je to jedno a jde jen o zvyk), nebo dvě stě korun týdně, což je za rok deset tisíc. Pozor na dopravu: bez ní je srovnání k ničemu, protože prahy dopravy zdarma a příplatky za oblíbené sloty rozdíl často otočí. A nedělejte to každý týden — jednou za dva tři měsíce stačí, ceny se takhle rychle nepřeskupují.

Když se agent zasekne

Poprvé to zadrhne skoro vždycky. Není to porucha, je to normální provoz.

• Přihlášení řešíte vy. Agentovi nedáváte heslo ani ho nenecháváte vyplňovat přihlašovací formulář. Přihlaste se předem, ideálně s aktivním „zapamatovat si mě“, a teprve pak ho pusťte ke slovu.
• Captcha řešíte vy. Když se objeví ověření „nejsem robot“, vyřešte ho ručně a napište agentovi „hotovo, pokračuj“. Nesnažte se ho tím prokousat automaticky.
• Vyskakovací okna a cookie lišty. Občas se agent zamotá v modálním okně s akční nabídkou. Zavřete ho a pošlete „zavřel jsem to okno, jsi na stránce košíku, pokračuj u položky [název]“.
• Bloudí ve vyhledávání. Když nemůže najít specifickou věc, pomůže konkrétní pokyn: „hledej výraz [přesný název], je to v kategorii [kategorie]“. Nebo mu tu jednu položku prostě přidejte sami — je to rychlejší než vysvětlování.
• Jde to pomalu. První nákup je nejdelší, protože stroj se prokousává neznámým webem a vy kontrolujete každý krok. Podruhé už znáte i vy formulaci promptu, seznam má stabilní podobu a je z toho rutina na pět minut kontroly.

Bezpečnostní minimum

Agent v prohlížeči jedná pod vaším přihlášeným účtem. Všechno, co udělá, vypadá z pohledu e-shopu jako vaše akce — má vaši adresu, vaši historii objednávek a případně i vaše uložené platební metody. Z toho plyne pár věcí, které nejsou doporučení, ale podmínka.

Sledujte ho. Nespouštějte nákup a neodcházejte vařit; okno prohlížeče je zpětná vazba a jediná vaše pojistka. Nemějte v účtu uloženou kartu bez potvrzení 3D Secure — potvrzení v bankovní aplikaci je poslední místo, kde se dá nechtěná platba zastavit. A držte se pravidla, ke kterému se tenhle web vrací pořád dokola, jenže tady platí úplně doslova: AI navrhuje, člověk schvaluje. V košíku navrhuje stroj, na tlačítku „zaplatit“ je člověk.

Fáze 5: uzavřít smyčku — co se snědlo a za kolik

Většina lidí skončí u fáze 4 a diví se, proč je jídelníček po měsíci pořád trochu vedle. Chybí poslední krok: říct systému, jak to dopadlo. Bez zpětné vazby generujete pořád stejně dobré (a stejně nepřesné) návrhy donekonečna.

Nedělní zpětná vazba: dvě věty navíc

Rutina z fáze 3 se nemusí měnit — jen k ní každou neděli přidáte krátkou poznámku o tom, co se stalo. Trvá to půl minuty a je to jediná část, kterou za vás nikdo neudělá, protože jedině vy víte, co skončilo v koši.

Než uděláš jídelníček na příští týden, aktualizuj mi rodinný profil
podle toho, jak dopadl ten minulý:

- Nesnědlo se: [co zbylo a vyhodilo se, případně proč]
- Děti odmítly: [jídlo a co konkrétně na něm vadilo]
- Naopak zabralo: [jídlo, které chceme opakovat]
- Časový odhad neseděl u: [jídlo, které trvalo výrazně déle]
- Nakonec jsme [X]krát jedli venku nebo si objednali, protože [důvod]

Přepiš mi aktualizovaný profil tak, jak si ho mám uložit do projektu:
doplň pravidla, která z toho plynou (třeba „luštěniny maximálně
jednou týdně“ nebo „ve středu jídlo do 20 minut“), a zbytek nech beze změny.
Vypiš mi jen to, co ses rozhodl změnit, a proč.

Vrátí upravený profil, který si nahradíte v projektu, plus krátký seznam změn — ten si přečtěte, protože občas z jedné špatné večeře udělá stroj příliš tvrdé pravidlo. Klíčové je, že se neučí z pocitů, ale z konkrétních vět: „nesnědlo se“ je použitelnější zpětná vazba než „bylo to takové nic moc“.

Měsíční vyhodnocení: co jídlo doopravdy stojí

Jednou za měsíc má smysl podívat se na peníze, protože e-shop na rozdíl od kamenného obchodu vede kompletní historii. Faktury nebo přehled objednávek si stáhněte a spojte to s postupem z tipu osobní rozpočet z bankovního výpisu — kategorie „jídlo“ se v něm skoro vždy ukáže jako dvě různá čísla, která se chovají úplně jinak.

Přikládám přehled objednávek z e-shopu za [období] a výpis z účtu
za stejné období. Zajímá mě jídlo:

1) Kolik jsme utratili za nákupy potravin (e-shop + kamenné obchody).
2) Kolik za rozvozy jídla a restaurace — vypiš zvlášť.
3) Průměrná cena jednoho velkého nákupu a jak se měnila po týdnech.
4) Kolik nás vyjde jeden uvařený den doma vs. jeden objednaný večer.
5) Trend za poslední [počet] měsíce: roste nebo klesá která část?

Nedopočítávej chybějící údaje, radši napiš, co ti chybí.

Vrátí rozpad, který obvykle překvapí — ne velikostí nákupů, ale poměrem mezi vařením a objednáváním. To je zároveň jediné číslo, které tuhle celou rutinu ospravedlní: když plánování srazí dva rozvozy měsíčně, zaplatilo se samo. Data o financích patří do placeného účtu se smluvní ochranou dat a čísla účtů z výpisu předem smažte.

Kam to může růst

Jakmile jednou máte vyladěnou dvojici „profil plus agent v prohlížeči“, je to šablona, ne jednorázový trik. Stejný princip — stroj naklikne, člověk zaplatí — funguje na drogerii (kde se opakuje ještě víc a rozhoduje se ještě míň), na doplnění lékárničky, na krmivo a stelivo pro zvířata, na kancelářské potřeby. Postup je pokaždé identický: jednou sepsat, co doma kupujete a v jakých značkách, uložit to jako trvalý kontext, a pak jen posílat agentovi seznam. Nejtěžší je první nákup; každý další je kopie.

Nejčastější chyby

• Nechat agenta dokončit platbu. Nejdražší chyba ze všech a jediná, která se nedá vzít zpět jedním kliknutím. Věta „nepokračuj do pokladny“ patří do každého promptu, uložená karta bez 3D Secure nepatří do účtu, který používá agent, a poslední klik dělá člověk. Vždycky.
• Nekontrolovat náhrady. Seznam náhrad není formalita — je to jediné místo, kde se za vás rozhodlo o obsahu talíře. U alergií a diet je to navíc otázka zdraví, ne chuti. Deset řádků, dvě minuty, žádná výjimka.
• Profil bez rozpočtu. Když v zadání chybí částka, dostanete jídelníček z pěkných receptů s krevetami, kachními prsy a čerstvým koriandrem. Není špatný, jen stojí dvakrát tolik než minule. Rozpočet je to, co dělá z návrhu plán.
• Plánovat sedm večeří pro rodinu, která dvakrát týdně jí venku. Pak se dvě jídla nesnědí, suroviny se vyhodí a vy máte pocit, že plánování nefunguje. Přitom nefungovalo zadání: napište do profilu, kolik večerů se doopravdy vaří, a plánujte na ně.
• Vzdát to po prvním týdnu, kdy plán nesedl. První jídelníček je odhad cizího stroje o vaší rodině a bude vedle. Druhý bude o něco lepší, čtvrtý už bude sedět. Celá tahle rutina stojí na smyčce — a smyčka se pozná až po několika kolech, ne po jednom.

Nejlepší nástroje

• Claude s Projektem a plánovanou úlohou — profil domácnosti jako trvalý kontext, nedělní rutina, která návrh pošle sama.
• Rozšíření Claude pro Chrome — agent, který podle seznamu naplní košík na e-shopu; vy sledujete, schvalujete a platíte.
• Rohlik.cz / Kosik.cz — české online supermarkety s doručením; agent na nich zvládne vyhledávání, náhrady i hlídání rozpočtu.
• Fotoaparát v telefonu — snímek spíže a lednice před nákupem: AI vyškrtne, co už máte, a přestanete kupovat čtvrtou hořčici.

Co vám to přinese

• Čas: tři nákupy týdně a každodenní vymýšlení se smrsknou na ~25 minut v neděli.
• Peníze: jídelníček s rozpočtem a seznam podle zásob znamenají méně impulzivních nákupů a méně vyhozeného jídla — u čtyřčlenné rodiny běžně stovky korun týdně.
• Klid: otázka „co bude k večeři" má odpověď už v neděli — a rozhodovací energie zbyde na důležitější věci.

Pro tip

Nechte si každý týden navrhnout jedno jídlo, které jste nikdy nevařili — s ingrediencemi, které už v košíku stejně jsou. Rutina má tendenci konvergovat k deseti osvědčeným jídlům; jedno experimentální jídlo týdně ji drží živou a děti občas překvapí, co jim vlastně chutná. A pravidlo nad celým návodem platí doslova: AI navrhuje, člověk platí. Agent nikdy nedostane uložené platební údaje ani právo dokončit objednávku — poslední klik u pokladny je váš.