Učitel s AI: příprava hodin za hodinu místo večera

Příprava na hodinu má dvě části a jen jedna z nich je učitelská práce. Ta první je řemeslo, které se nedá delegovat: víte, že Kuba u okna se ztratí, jakmile jsou v zadání dvě souvětí, že tahle třída po obědě nezvládne dvacet minut výkladu v kuse a že příklad s hokejem zabere líp než příklad s koláčem. Ta druhá je opisování, přeformulovávání, vymýšlení pátého slovního příkladu na totéž a přepisování zadání do tří obtížností — a právě ta vám bere večery.

AI umí druhou část a nemá tušení o té první. Tenhle návod je postavený na tom rozdělení: model připraví podklady, varianty a kostru, vy jako učitel rozhodnete, co se ve vaší třídě skutečně stane. Nejde o to učit rychleji nebo méně. Jde o to, aby vám z přípravy zbyla ta část, kvůli které jste do školy šli.

Návod jde po fázích běžného týdne: nastavení, rozpad tematického plánu na hodiny, stavba pětačtyřicetiminutovky, pracovní listy ve třech obtížnostech, aktivity pro rychlíky a nakonec suplování, o kterém se dozvíte deset minut předem. Každá fáze má prompty k okopírování — stačí doplnit hranaté závorky. Nemusíte ho číst najednou; vezměte si fázi, která vás dnes tlačí.

Vzorová situace

Jana učí dějepis a český jazyk na druhém stupni, dvaadvacet hodin týdně ve čtyřech ročnících. Nedělní večer vypadá roky stejně: v devět otevře tematický plán, v deset má první hodinu, v jedenáct druhou a ve dvanáct usíná nad pracovním listem, který stejně nakonec nepoužije. Diferenciaci řeší tak, že rychlíkům dá „ještě cvičení 7“ a dvěma žákům s podpůrnými opatřeními zjednoduší zadání ručně o přestávce.

Po přenastavení vypadá týden jinak. V neděli si sedne na hodinu: má projekt, ve kterém je uložený ŠVP jejího předmětu, tematický plán a popis obou tříd. Vyfotí tři stránky učebnice, které tenhle týden probírá, a nechá si k nim navrhnout aktivity. Dvě třetiny návrhů škrtne — zná svoji sedmičku. Ze zbytku postaví čtyři hodiny, ke každé pracovní list ve třech obtížnostech a jednu aktivitu navíc pro ty, kdo jsou hotoví za osm minut. Ve středu jí ve sborovně oznámí, že po velké přestávce jde suplovat přírodopis v osmičce; než dojde do kabinetu, má na tabletu plán hodiny na téma, které tam zrovna probírají.

Úspora není v tom, že by Jana učila méně. Je v tom, že mechanická část přípravy spadla z deseti hodin týdně na dvě — a že diferenciace přestala být věc, na kterou „letos bohužel nezbyl čas“.

Fáze 1: jednou nastavit, pak už jen zadávat

Většina zklamání z AI ve školství pochází z prvního pokusu: učitel napíše „připrav hodinu o Velké Moravě pro sedmou třídu“ a dostane obecný text, který by mohl být z jakéhokoli státu a jakéhokoli století. Není to chyba nástroje — model prostě neví nic o vašem ŠVP, vaší časové dotaci ani vaší třídě. Hodina, kterou dostanete, je průměr všeho, co kdy kdo o Velké Moravě napsal.

Nastavení kontextu je práce na jeden podvečer za pololetí a mění výstupy zásadněji než jakékoli vylepšování promptů.

Projekt na předmět a ročník

V claude.ai (a obdobně v jiných nástrojích) fungují Projekty — pojmenované prostory s trvalým kontextem, do kterých nahrajete podklady a napíšete instrukce platné pro každý chat uvnitř. Založte si jeden projekt na kombinaci předmětu a ročníku: „Dějepis 7“, „Čeština 8“. Nedělejte jeden projekt na všechno; kontext se pak rozmělní a model míchá ročníky.

Do projektu nahrajte: příslušnou část ŠVP (očekávané výstupy a učivo pro daný předmět a ročník), tematický plán na školní rok, obsah učebnice, kterou používáte, a jeden až dva vzorové materiály z vlastní dílny — pracovní list a plán hodiny, které se vám osvědčily. Ty vzorové materiály jsou ta nejcennější položka: díky nim model trefí váš formát, délku zadání i tón, aniž byste to popisovali slovy. Víc o téhle technice je v tipu ukažte AI vzor, obecně o práci s trvalým kontextem v tipu projekty a kontext.

Do instrukcí projektu pak vložte popis podmínek. Tenhle text napište jednou a pak už jen upravujte:

Jsi zkušený učitel [dějepisu] na druhém stupni ZŠ v ČR a připravuješ
mi podklady pro výuku. Platí pro všechny naše rozhovory v tomto projektu:

Třída: [7. B], [24] žáků, hodina trvá [45] minut, [2] hodiny týdně.
Vybavení učebny: [dataprojektor, wifi, žáci bez tabletů, tabule].
Úroveň třídy: [popis — např. výrazně rozdělená, pět žáků čte s obtížemi,
tři jsou hodně napřed, dva žáci s odlišným mateřským jazykem].
Podpůrná opatření: [např. dva žáci s IVP — kratší zadání, více času].
Učebnice: [nakladatelství, název, ročník].

Jak mám rád materiály:
- zadání pro žáky v krátkých větách, jedna instrukce = jedna věta
- žádné oslovování typu „milé děti“, píšu neutrálně
- u každé aktivity uveď odhad času v minutách
- u každé aktivity uveď, co k ní potřebuju připravit fyzicky

Pravidla:
- vycházej z podkladů v projektu (ŠVP, tematický plán, učebnice)
- když si nejsi jistý faktem, letopočtem nebo jménem, napiš
  OVĚŘIT a nehádej
- nikdy nevymýšlej citace z odborné literatury
- nepiš mi hotové hodnocení žáků, to dělám já

Vrátí potvrzení a od té chvíle nemusíte kontext opakovat. Dvě věci hlídejte: popis třídy pište bez jmen (o tom níž) a odstavec o vybavení berte vážně — bez něj vám model bude navrhovat aktivity s tablety, které nemáte.

Žádná jména, žádné diagnózy

Pro přípravu hodin nepotřebujete do chatu vložit ani jedno jméno. Popisujte typ, ne osobu: „tři žáci potřebují zadání rozdělené na kroky“ místo „Kuba Novák má dysgrafii“. Diagnózy, zprávy z pedagogicko-psychologické poradny, jména a údaje o zdravotním stavu žáků do běžného chatu nepatří vůbec — a pokud je škola potřebuje zpracovat, tak jen ve školním placeném účtu se smluvní ochranou dat, nikdy v soukromém profilu učitele. Prakticky to nic nekomplikuje: model pracuje s popisem potřeby stejně dobře jako se jménem.

Vlastní styl jako vzor

Nahrajte do projektu dva materiály, které jste sami vytvořili a jste s nimi spokojení. Pak jednou zadejte tenhle prompt a nechte si vypsat, co model z vašeho stylu vyčetl:

V projektu máš dva moje pracovní listy. Popiš můj styl tak, aby se
podle popisu daly vyrábět další:

1. Jak formuluji zadání (délka vět, oslovení, sloveso na začátku?)
2. Jak dlouhé jsou úlohy a kolik jich na list dávám
3. Jaké typy úloh se opakují a jaké nepoužívám vůbec
4. Jak vypadá hlavička listu a co v ní je
5. Co dělám jinak, než bývá v komerčních materiálech obvyklé

Piš to jako návod pro někoho, kdo má vyrobit list ve stejném duchu.
Na konci napiš 3 věci, které nedokážeš z těch dvou ukázek odvodit
a měl bych ti je doplnit.

Výstup si přečtěte a uložte zpátky do instrukcí projektu. Je to nejlevnější způsob, jak přestat dostávat materiály, které poznáte na první pohled jako „vygenerované“.

Fáze 2: z tematického plánu do konkrétní hodiny

Tematický plán říká, že v listopadu je na řadě „Vrcholný středověk — 3 hodiny“. Mezi tímhle řádkem a tím, co budete v úterý v půl deváté dělat, je večer práce. Tady se dá ušetřit nejvíc.

Rozpad tématu na jednotlivé hodiny

První krok není příprava hodiny, ale rozdělení tématu. Kolik hodin, co v které, kde se testuje, kde se dohání. Nechte si navrhnout rozpad a pak ho přepište podle reality svého rozvrhu.

Z tematického plánu v projektu mám na téma [název tématu]
celkem [3] vyučovací hodiny. Očekávané výstupy podle ŠVP:
[vlož znění výstupů].

Navrhni rozpad na jednotlivé hodiny. U každé hodiny uveď:
1. Název hodiny a hlavní cíl formulovaný jako to, co žák
   na konci umí (sloveso v činném tvaru, měřitelné)
2. Klíčové pojmy, které v hodině zavedu (max 5 na hodinu)
3. Na co ta hodina navazuje z předchozího učiva
4. Co bývá pro žáky v tomto místě nejtěžší a proč
5. Jak na konci hodiny za 3 minuty poznám, jestli to pochopili

Na konci napiš, co z tématu se do 3 hodin nevejde a co bych měl
vědomě vynechat nebo dát jen jako přehled.

Vrátí strukturu, ve které je vidět logika — hlavně bod 4 stojí za čtení, protože se obvykle trefí do míst, kde vám žáci opravdu vypadávají, a bod 5 je zárodek reflexe z fáze 3. Poslední odstavec o tom, co vynechat, berte jako návrh: co je v ŠVP jako výstup, vynechat nejde, ale rozsah je na vás.

Fotka stránky učebnice jako podklad

Tohle je moment, kdy se příprava zlomí. Modely čtou obrázky včetně skenů, tabulek a rukou psaných poznámek na okraji. Vyfoťte telefonem dvě tři stránky učebnice, které tenhle týden probíráte, a použijte je jako podklad. Ušetříte přepisování a hlavně máte jistotu, že aktivity se drží textu, který mají žáci před sebou. K focení se hodí skenovací aplikace, viz papíry skenujte hned telefonem — sken je rovný, kontrastní a čte se líp než fotka od ruky.

Přikládám fotky stran [78-80] naší učebnice, které v úterý probírám.

Nejdřív mi napiš, co na stranách vidíš: hlavní text, obrázky,
tabulky, cvičení, shrnutí. Kde je text nečitelný, napiš to
a nedomýšlej ho.

Pak navrhni 6 aktivit, které z těchto stran vycházejí:
- 2 na úvodní vzbuzení zájmu (max 5 minut, bez pomůcek)
- 2 na práci s textem přímo v učebnici (žáci v ní hledají,
  ne opisují)
- 2 na procvičení pochopení (dvojice nebo skupiny)

U každé aktivity: název, čas, přesné zadání pro žáky (tak, jak ho
můžu přečíst nahlas), co k tomu potřebuju, a čím se pozná, že
aktivita vyšla.

Aktivity musí vycházet z toho, co je na stranách. Nic, co tam není,
nepřidávej — a když navrhneš něco navíc, označ to jako NAD RÁMEC.

První odstavec promptu je záměrný: než vezmete aktivity, přečtěte si, co model na stránkách viděl. Pokud v soupisu chybí polovina tabulky nebo si přečetl letopočet špatně, ušetří vám to hodinu založenou na nesmyslu. Aktivity pak vybírejte s tužkou v ruce; z šesti návrhů použijete typicky dva.

A pár slov o materiálech: fotku učebnice používáte jako podklad pro vlastní přípravu, ne jako něco, co se dál rozesílá. Vygenerovaný pracovní list je váš, stránka učebnice patří nakladatelství — do sdílené složky pro žáky tedy patří list, ne sken.

Fakta si ověřte, obzvlášť ta česká

Modely si vymýšlejí a nejraději u detailů, které vypadají nezajímavě: letopočty, jména regionálních osobností, počty obyvatel, znění pravidel. U českých reálií je riziko vyšší než u světových témat. Pravidlo pro školu je proto jednoduché: co jde na tabuli nebo do pracovního listu jako fakt, musí projít vaší kontrolou. Ne celý text — jen tvrdá data, a ta si nechte vypsat:

Projdi tenhle materiál pro žáky a vypiš do tabulky všechna tvrzení,
která jde ověřit: letopočty, jména, čísla, názvy, definice,
odkazy na to, co „se běžně uvádí“.

Sloupce: tvrzení | kde v textu | jak jisté (jisté / spíš jisté /
nejisté) | kde to mám ověřit.

Netvrz, že je to pravda. Jen vypiš, co si musím zkontrolovat,
a seřaď od nejrizikovějšího.

[vlož materiál]

Vrátí seznam, který zkontrolujete za pár minut v učebnici. Postup je stejný jako v tipu ověřování faktů s AI — a ve škole má vyšší váhu, protože chybný letopočet od učitele si žáci zapamatují spolehlivěji než ten správný z učebnice.

Fáze 3: struktura 45 minut

Hodina není seznam aktivit, je to křivka. Někde musí být rozjezd, někde těžiště, někde místo, kde se to usadí. Nejčastější chyba v generovaných přípravách je právě tady: model nasype pět dobrých aktivit, které dohromady zaberou sedmdesát minut a nemají žádné vyvrcholení.

Osvědčená kostra pro běžnou pětačtyřicetiminutovku vypadá takhle: evokace (3–5 minut, vytáhnout, co už žáci vědí, a vzbudit otázku), výklad nebo objevování (12–15 minut, nová látka v porcích), procvičení (15–20 minut, žáci pracují sami nebo ve dvojicích) a reflexe (5 minut, co jsme se naučili a co ještě nevím). Není to jediná možná struktura, ale je to struktura, která drží pozornost a dá se v ní diferencovat.

Kostra s minutáží

Připrav plán hodiny na téma [téma] pro [7. B] podle mého kontextu
v projektu. Struktura a čas jsou závazné:

- evokace 5 minut
- výklad v porcích 15 minut (rozděl na 2-3 části, mezi ně vlož
  krátkou kontrolu pochopení)
- procvičení 18 minut
- reflexe 5 minut
- rezerva 2 minuty

Cíl hodiny: [co má žák na konci umět].
Navazuje na: [co jsme brali minulou hodinu].

U každého bloku napiš:
1. co dělá učitel (konkrétně, ne „vysvětlí látku“)
2. co dělají žáci
3. přesné zadání, které můžu přečíst nahlas
4. co si mám připravit předem
5. co dělat, když blok trvá déle, než má — co škrtnout

Na konec přidej tři věty, které můžu říct na začátku hodiny,
abych žákům řekl, co je čeká a proč.

Vrátí plán, který se dá vytisknout a mít na katedře. Bod 5 je ten, kvůli kterému se prompt vyplatí: připravené škrty jsou rozdíl mezi hodinou, která skončí reflexí, a hodinou, která skončí zvoněním uprostřed cvičení. Minutáž berte jako návrh — model podceňuje čas na organizaci třídy, takže když plán tvrdí, že rozdání listů zabere minutu, připočtěte si tři.

Evokace, která zabere dvě minuty

Evokace je nejpodceňovanější část hodiny a zároveň ta, kde AI pomůže nejvíc — protože vymyslet padesátou dobrou otevírací otázku za školní rok je vyčerpávající.

Potřebuju 8 nápadů na evokaci k tématu [téma] pro [12-13]leté žáky.
Každý nápad musí:
- zabrat maximálně 4 minuty i s vyhodnocením
- nepotřebovat žádné pomůcky kromě tabule
- fungovat i pro žáky, kteří o tématu nevědí vůbec nic
- vést k otázce, na kterou odpoví až výklad

Různé typy: provokativní tvrzení k hlasování, odhad čísla,
hádanka, obrázek k popisu, situace ze života, srovnání dvou věcí,
slovo, které mají rozebrat, mýtus k vyvrácení.

U každého napiš: přesné znění toho, co řeknu, jak reagovat na
typické odpovědi, a jak z toho přejít k výkladu jednou větou.

Vrátí zásobník, ze kterého si dvě tři uložíte natrvalo. Hlídejte věkovou přiměřenost: modely píší pro žáky o dva roky starší, než zadáte, hlavně ve slovní zásobě. Provokativní tvrzení čtěte pozorně — občas mezi nimi proklouzne něco, co v kolektivu zbytečně otevře téma, které řešit nechcete.

Výklad rozdělený na porce

Patnáct minut souvislého výkladu žáci sedmé třídy neudrží a vy to víte. Rozdělení na dvě až tři porce s krátkou kontrolou mezi nimi je technika, kterou model zvládne připravit v detailu — včetně příkladů a analogií, viz obecnější tip vysvětli mi to jako.

Rozděl výklad tématu [téma] na 3 porce po zhruba 5 minutách.

U každé porce:
1. Jádro, které musí zaznít (3-5 vět, které klidně přečtu doslova)
2. Jedna analogie ze světa [12]letých — ne z ekonomiky ani z historie,
   ale z toho, co znají: hry, sport, sourozenci, škola, telefon
3. Jeden konkrétní příklad, ideálně z českého prostředí
4. Otázka na kontrolu pochopení, kterou položím celé třídě a poznám
   z ní, jestli můžu jít dál (ne otázka na ano/ne)
5. Nejčastější mylná představa, kterou žáci v tomhle místě mají,
   a jedna věta, kterou ji rozbiju

Zapiš to tak, abych to mohl mít vytištěné na katedře.

Bod 5 je poklad. Mylné představy — že tlak a síla jsou totéž, že přídavné jméno je „slovo, které popisuje“, že středověk byl celý temný — jsou to, o co se výklad láme, a model jich pro běžná školní témata zná překvapivě hodně. Ověřte si je proti své zkušenosti a ty, které ve vaší třídě sedí, si zapište natrvalo.

Reflexe a výstupní lístek

Posledních pět minut se v praxi obětuje jako první a je to škoda: bez reflexe se hodina rozplyne. Výstupní lístek — jedna otázka na malém papírku, kterou žáci odevzdají u dveří — je nejrychlejší způsob, jak zjistit, s čím jdou domů.

Navrhni 5 variant zakončení hodiny na téma [téma], každá do 5 minut:

1. Výstupní lístek — 2 otázky, na které se odpovídá jednou větou,
   přičemž jedna zjišťuje pochopení a druhá to, co zůstalo nejasné
2. Shrnutí žáky — zadání, jak mají téma shrnout vlastními slovy
3. Aplikační otázka — kde se to, co jsme brali, objevuje mimo školu
4. Rychlá kontrola pro celou třídu bez psaní (palce, prsty, karty)
5. Zadání na doma navazující na dnešek, max 15 minut práce

U každé varianty napiš, co mi její výsledek řekne a co s tím udělám
příští hodinu. U výstupního lístku přidej, jak 24 lístků vyhodnotím
za 5 minut o přestávce.

Poslední věta je důležitá: reflexe, kterou nestihnete vyhodnotit, se přestane dělat po druhém týdnu. Ptejte se na formu, kterou zvládnete přečíst na chodbě cestou do sborovny.

Fáze 4: pracovní listy ve třech obtížnostech

Diferenciace bývá to první, co z přípravy vypadne, protože znamená napsat tutéž věc třikrát. Přitom právě tady je poměr úspory k přínosu nejlepší: model vyrobí tři varianty za stejnou dobu jako jednu.

Proč tři a ne dvě

Dvě úrovně — „normální“ a „lehčí“ — vytvářejí ve třídě dva tábory a jasné nálepkování. Tři varianty fungují líp, protože prostřední je ta výchozí a zbylé dvě jsou obě odbočky: jedna s větší oporou, druhá s větším rozletem. Rozdíl mezi variantami přitom není v množství úloh, ale v míře opory:

• Varianta s oporou (pro ty, kdo potřebují chytit směr): stejné učivo, ale zadání rozdělené na kroky, první úloha vyřešená jako vzor, k dispozici nabídka slov nebo vzorců, kratší texty, u každé úlohy nápověda. Cíl je stejný, cesta je vydlážděná.
• Základní varianta: to, co má zvládnout většina třídy, odpovídá očekávaným výstupům.
• Varianta pro rychlíky: stejné učivo, ale úlohy vyžadují aplikaci, srovnání nebo zdůvodnění. Ne „víc příkladů“ — to je trest za rychlost. Spíš „proč to funguje“ a „co by se stalo, kdyby“.

To poslední je nejčastější chyba v celé diferenciaci a stojí za to ji říct nahlas: kdo je hotov dřív, nesmí dostat další porci téhož. Naučí se pracovat pomaleji.

Prompt na tři varianty

Vyrob pracovní list k tématu [téma] pro [7. ročník] ve třech
variantách. Učivo i cíl jsou u všech tří stejné, liší se jen
míra opory. Rozsah každé varianty: [15] minut práce.

VARIANTA A (s oporou):
- zadání rozdělené na očíslované kroky, jedna instrukce = jedna věta
- první úloha kompletně vyřešená jako vzor
- u úloh nabídka odpovědí nebo slov k výběru
- kratší texty, klíčové pojmy tučně
- na konci 3 kontrolní otázky, na které umí odpovědět každý,
  kdo list vyplnil

VARIANTA B (základní):
- odpovídá očekávaným výstupům ŠVP
- kombinace úloh: doplňování, práce s textem, jedna otevřená

VARIANTA C (rozšiřující):
- stejné učivo, ale úlohy na aplikaci, srovnání a zdůvodnění
- jedna úloha bez jediné správné odpovědi, kde se argumentuje
- žádné „další příklady na totéž“

Ke každé variantě dej klíč správných odpovědí na zvláštní list.
U otevřených úloh napiš, co v odpovědi musí být, aby uznána byla.
Nikam nepiš označení A/B/C tak, aby to viděli žáci — varianty
pojmenuj [Modrý / Zelený / Oranžový list].

Vrátí tři listy a klíč. Poslední odstavec řeší sociální stránku věci: očíslované úrovně si třída přeloží do „chytří a hloupí“ během jedné hodiny, barvy nebo neutrální názvy to zdrží. Zkontrolujte hlavně variantu A — modely mají tendenci ji „zjednodušit“ tak, že vypadne samotné učivo a zbude vyplňovačka. Opora má být v cestě, ne v cíli.

Aby to nebylo nálepkování

Technika, která se v praxi osvědčila: listy nerozdávejte podle jmen, ale položte je na tři místa ve třídě a nechte žáky vybrat s tím, že po deseti minutách je možné vzít si jiný. Většina se trefí sama, vy dorovnáte dva tři žáky tichým slovem — a to, kdo si co vzal, je informace o sebehodnocení, kterou jinak nezískáte. Při prvním zadání řekněte nahlas, že všechny tři vedou ke stejnému cíli a liší se mírou nápovědy; zní to jako drobnost a mění to atmosféru.

Fáze 5: rychlíci a mezipředmětové vazby

Zásobník pro ty, kdo jsou hotoví za osm minut

V každé třídě jsou tři až čtyři žáci, kteří zvládnou zadání dřív, než ho zbytek dočte. Bez připravené odbočky z nich během roku vyrostou buď vyrušovači, nebo lidé, kteří se naučili pracovat na půl plynu. Zásobník aktivit se dá vyrobit dopředu na celé téma naráz.

K tématu [téma] připrav 6 aktivit pro žáky, kteří jsou s běžnou
prací hotovi dřív. Podmínky:
- každá je samostatná, žák ji zvládne bez mého vysvětlování
- zadání se vejde na kartičku velikosti pohlednice
- trvá 5 až 12 minut
- nevyžaduje internet ani pomůcky nad rámec sešitu a učebnice
- výsledek se dá ukázat ostatním nebo použít v další hodině

Typy, které chci zastoupené: úloha na zdůvodnění („proč“),
úloha na protipříklad („kdy to neplatí“), tvorba otázky pro
spolužáky, převyprávění z jiné perspektivy, propojení s tím,
co znají odjinud, drobná rešerše v učebnici.

U každé napiš přesné znění na kartičku a jednu větu pro mě:
co z toho žák pochopí navíc oproti běžné úloze.

Vrátí šest kartiček. Vytiskněte je, zalaminujte a mějte v krabičce na katedře — jedna sada vydrží roky. Aktivity typu „vymysli otázku pro spolužáky“ mají navíc druhý efekt: dostanete zásobu úloh formulovaných jazykem třídy.

Mezipředmětové vazby a průřezová témata

Vazby na jiné předměty jsou v ŠVP požadované, v praxi se dopisují do dokumentace zpětně a v hodině se neobjeví. Model je přitom generuje dobře, protože je to přesně ten typ propojení, ve kterém je silný.

K tématu [téma] v [dějepisu, 7. ročník] navrhni mezipředmětové vazby.
Zajímají mě jen takové, které se dají použít přímo v hodině, ne
formální zmínky do dokumentace.

Pro každý z předmětů [zeměpis, český jazyk, matematika, výtvarná
výchova, občanská výchova] navrhni jedno propojení:
- co konkrétně se v tom předmětu probírá a jak to souvisí
- aktivita na 5-10 minut, která tu vazbu ukáže
- jedna otázka, kterou spojení otevřu

Dál navrhni, jak do tématu zapojit průřezové téma [např. mediální
výchova] tak, aby to nebylo násilné.

Na konec napiš 2 nápady na krátkou spolupráci s kolegou z jiného
předmětu — co bych mu navrhl a co by to obnášelo pro oba.

Vrátí návrhy, ze kterých bude polovina umělá — vazby typu „i v matematice pracujeme s daty“ nepoužívejte. Ta druhá polovina ale bývá ta, kvůli které si žáci téma zapamatují. Poslední bod je návrh do sborovny, ne do přípravy; často z něj vznikne projektový den.

Fáze 6: suplování na počkání

Suplování je zkouška celého systému. Deset minut před zvoněním se dozvíte, že jdete do osmé třídy na přírodopis, který neučíte, a jediné, co máte, je téma z třídní knihy. Bez přípravy z toho bývá „přečtěte si stránku 44 a napište zápis“.

Deset minut do zvonění

Za 10 minut jdu suplovat [přírodopis] v [8.] třídě. Neučím tenhle
předmět. Poslední probrané téma podle třídní knihy: [téma].
Mám k dispozici [tabuli a projektor], žáci mají [učebnici a sešit].
Nevím, kam přesně došli, a nechci předbíhat výklad jejich učitele.

Připrav mi plán hodiny, který:
- neprobírá novou látku, ale procvičuje a upevňuje to, co už mají
- funguje, i kdyby polovina třídy chyběla nebo neměla učebnici
- nevyžaduje, abych předmětu rozuměl do hloubky
- zabaví i ty, kdo látku umí

Struktura: 5 minut zahájení a zjištění, kde jsou, 15 minut
skupinová práce, 15 minut společné vyhodnocení, 10 minut hra
nebo kvíz na opakování.

U každého bloku dej přesné zadání, které přečtu nahlas, a u kvízu
rovnou otázky i odpovědi. Přidej 3 otázky, kterými na začátku
zjistím, kam ve skutečnosti došli, a co dělat, když se ukáže,
že jsou úplně jinde.

Vrátí plán, který si přečtete cestou po schodech. Poslední odstavec ho dělá použitelným: zápis v třídní knize bývá opožděný a bez plánu B stojíte před třídou, která tvrdí, že „tohle jsme ještě nebrali“. Fakta z plánu přitom neberte jako hotová — v cizím předmětu nemáte jak poznat, že model něco popletl. Držte se procvičování toho, co mají v učebnici, a nové látce se vyhněte; poctivé „to není můj předmět, zeptej se v pátek“ je lepší než odhad.

Banka univerzálních hodin

Chytřejší než improvizovat je mít připravenou zásobu. Jednou za pololetí si nechte vygenerovat sadu hodin, které fungují v jakékoli třídě druhého stupně a v jakémkoli předmětu — a mějte je vytištěné v deskách v kabinetu.

Připrav mi 5 univerzálních záložních hodin pro druhý stupeň ZŠ,
použitelných v jakémkoli předmětu a ročníku, když jdu suplovat
bez přípravy.

Podmínky: 45 minut, žádné pomůcky kromě tabule a sešitů,
funguje pro 10 i 30 žáků, nevyžaduje odbornost v předmětu,
má jasnou strukturu, aby se třída nerozpadla.

Náměty, ze kterých vybírej: práce s textem a argumentací,
tvorba otázek, debata s pravidly, řešení modelové situace,
skupinová prezentace, logické úlohy.

U každé hodiny: název, cíl, minutáž po blocích, přesná zadání
k přečtení, pravidla pro skupiny, a co dělat, když aktivita
selže po pěti minutách.

Piš to tak, aby to mohl vzít i kolega, který o hodině neví nic.

Pět vytištěných listů v deskách zruší celou kategorii stresu. Jednu z hodin si vyzkoušejte ve vlastní třídě — teprve tam se ukáže, jestli zadání drží.

Nejčastější chyby

• Zadat téma bez kontextu třídy. „Připrav hodinu o zlomcích pro šestou třídu“ vrátí průměr internetu. Bez ŠVP, časové dotace, vybavení a popisu třídy je výstup jen surovina, kterou stejně předěláte celou.
• Vzít vygenerovaný plán, aniž byste ho přečetli do konce. Nejčastěji nesedí minutáž a náročnost jazyka. Hodina, kterou čtete poprvé před třídou, je horší než hodina bez přípravy.
• Nechat v materiálu neověřená fakta. Letopočty, jména a čísla si model domýšlí sebejistě. Chybu od učitele si žáci pamatují líp než správný údaj z učebnice.
• Dávat do chatu jména žáků, diagnózy nebo zprávy z poradny. Popisujte potřebu, ne osobu. Citlivé údaje patří jen do školního účtu se smluvní ochranou dat, ne do soukromého profilu.
• Diferencovat množstvím. Rychlík, který za odměnu dostane dalších pět stejných příkladů, se naučí nebýt rychlík. Rozšiřující varianta musí jít do hloubky, ne do délky.
• Nechat AI rozhodovat pedagogiku. Model nezná vaši třídu, atmosféru po velké přestávce ani to, že tahle skupina po loňsku nesnáší skupinovou práci. Návrh je návrh; AI připravuje podklady, o hodině rozhoduje učitel.

Nejlepší nástroje

• Claude Projekty — jeden projekt na předmět a ročník s nahraným ŠVP, tematickým plánem a vzorovými materiály; kontext se nemusí opakovat v každém chatu.
• Čtení fotek a skenů — stránka učebnice, vaše rukou psaná příprava z loňska nebo poznámky na okraji se dají použít jako podklad bez přepisování.
• Claude Cowork — práce nad složkou s materiály celého předmětu: model vidí vaše pracovní listy, plány i podklady a upravuje je přímo v souborech.
• Artefakty — jednoduchý interaktivní kvíz nebo tahák vygenerovaný přímo v chatu, který můžete promítnout nebo poslat žákům odkazem.
• NotebookLM — když chcete odpovědi výhradně z nahraných materiálů (metodické příručky, ŠVP, sborník): odpovídá jen ze zdrojů a ukazuje, odkud bere.
• Skenovací aplikace v telefonu — rovná, kontrastní kopie stránky se čte spolehlivěji než fotka od ruky a jde rovnou do složky předmětu.

Co vám to přinese

• Čas: mechanická část přípravy klesá řádově na čtvrtinu — z deseti hodin týdně na dvě až tři. U učitele s plným úvazkem to znamená zhruba dva večery týdně zpátky.
• Klid: suplování bez přípravy přestane být krizová situace; banka záložních hodin a plán na počkání zruší celou kategorii nedělního stresu.
• Kvalita: diferenciace ve třech úrovních a zásobník pro rychlíky přestanou být teorie z hospitační zprávy a stanou se běžnou součástí hodiny, protože jejich příprava už nestojí hodinu navíc. Materiály navíc drží jeden formát a jednu úroveň jazyka napříč rokem.

Pro tip

Vyrobte si rutinu na nedělní přípravu: naplánovaná úloha, která se v neděli v osmnáct hodin sama spustí, projde váš tematický plán, najde, co je na řadě v následujícím týdnu, a připraví návrh čtyř hodin i s pracovními listy. Sednete si k hotovému materiálu, který jen upravíte podle toho, jak minulý týden skutečně dopadl — a příprava se z tvorby změní na revizi, což je práce na jinou hlavu a jiný čas.

A jedno pravidlo nad vším ostatním: do hodiny nesmí nic, co jste sami nepřečetli. Ne kvůli chybám v datech, i když i to. Kvůli tomu, že hodina, kterou jste jen převzali, se pozná — chybí jí to jediné, co AI nikdy nedodá, tedy váš úsudek o tom, co tahle třída potřebuje dnes. Když máte hotové přípravy, přijdou na řadu testy: pokračování je v tipu testy a písemky s AI.