Knihovna promptů: neopisujte, co už funguje

Tady je zadání, které jsem v chatu napsal, a bylo to jednorázově:

[vlož původní prompt i s konkrétními daty]

Uděláš z toho znovupoužitelnou šablonu:
1. Nahraď všechno konkrétní placeholderem v hranatých závorkách
   s popisným názvem — ne [X], ale [jméno klienta], [text e-mailu].
2. Doplň, co v zadání chybělo, ale bez čeho výstup nebude dobrý
   (formát výstupu, délka, tón, pro koho to je, co nedělat).
3. Napiš seznam všech placeholderů, které musím při použití vyplnit,
   a u každého jednou větou, co tam patří.
4. Označ, které části promptu jsou moje trvalé preference a měly by
   být spíš v nastavení než v každém promptu.

Šablonu vrať jako jeden souvislý blok textu, ať ji můžu zkopírovat.
Nic nevysvětluj kolem.

NÁZEV: [sloveso + předmět, např. Připravit zápis z porady s úkoly]
KATEGORIE: [e-maily / reporty / kontrola / rešerše / texty]
KDY POUŽÍT: [jedna věta — čím se liší od podobných promptů]
NÁSTROJ: [kde funguje nejlíp a proč, pokud na tom záleží]
VERZE: [1.0] — [datum]

PROMPT:
[celý text promptu s placeholdery v hranatých závorkách]

CO VYPLNIT: [seznam placeholderů, u každého jedna věta]

UKÁZKA VÝSTUPU (verze 1.0):
[prvních 10-20 řádků povedeného výstupu]

NA CO POZOR:
- [typické selhání, které jsem viděl]
- [co po výstupu vždycky zkontrolovat]

HISTORIE:
1.0 [datum] — první verze
1.1 [datum] — [co se změnilo a proč]

Tohle je prompt, který jsem použil:

[vlož prompt]

Tohle je výstup, který jsem dostal:

[vlož výstup]

A tohle jsem musel po výstupu doříct, aby to bylo použitelné:

[vlož své opravné zprávy, nebo popiš, co bylo špatně]

Analyzuj to a odpověz ve čtyřech blocích:
1. Co v původním zadání chybělo — konkrétně, po bodech. Ne obecně
   „mělo být přesnější“, ale která informace nebo pravidlo.
2. Které formulace v zadání byly nejednoznačné a jak sis je vyložil.
3. Přepsaná verze promptu, která by dala rovnou ten výsledek,
   ke kterému jsem se doklikal až opravami.
4. Co v tom promptu naopak přebývá — části, které výstup nijak
   neovlivnily a jen ho prodlužují.

V bodě 3 zachovej moje placeholdery a nepřidávej žádné nové požadavky,
které jsem nevyslovil.

Tohle je prompt z mojí knihovny, který používám opakovaně:

[vlož prompt]

Typický vstup, na kterém funguje, vypadá takhle:

[vlož zkrácený příklad vstupu]

Zkus ho rozbít. Vypiš:
1. Pět typů vstupu, na kterých tenhle prompt selže nebo dá
   zavádějící výstup — u každého napiš, co konkrétně se pokazí.
2. U každého případu navrhni jednu větu, kterou do promptu doplnit,
   aby tenhle případ ošetřil.
3. Které z těch vět si navzájem odporují nebo prompt zbytečně
   nafouknou — co bych radši měl řešit až u konkrétního použití.
4. Jedno pravidlo, které by měl prompt obsahovat vždycky, ale
   skoro nikdo si na něj nevzpomene.

Neopravuj prompt celý, jen vrať ty věty k doplnění.

Tady je seznam promptů z mojí knihovny — u každého název, kategorie,
datum posledního použití a první tři řádky zadání:

[vlož export seznamu]

Udělej revizi:
1. Které prompty se překrývají natolik, že by měl zůstat jeden —
   u každé dvojice napiš, co je v obou stejné a čím se liší.
2. Které vypadají, že už nejsou potřeba (nepoužité, nebo řeší věc,
   kterou dnes nástroje umí samy).
3. Které kategorie jsou přeplněné a jak by šly rozdělit.
4. Jaké typy úloh mi v knihovně chybí, když se podívám na to,
   co v ní je — kde mám podle skladby promptů díru.

U bodu 1 nenavrhuj sloučení tam, kde se liší adresát nebo tón výstupu;
to jsou legitimně dva různé prompty.

Tady je seznam promptů z naší týmové knihovny — název, kategorie
a jedna věta, k čemu je:

[vlož seznam]

Nastupuje k nám [pozice, např. junior projektový manažer], který
bude mít na starosti [hlavní náplň]. AI zatím používal jen okrajově.

Připrav mu průvodce knihovnou:
1. Pět promptů, které se má naučit první týden, v pořadí — u každého
   napiš, kdy přesně ho použije a co si na výstupu má zkontrolovat.
2. Pět dalších na druhý týden.
3. Které prompty ať zatím vůbec neotvírá, protože jsou na situace,
   které ještě nezná, a proč.
4. Tři věci, které si má u každého výstupu ověřit sám, protože
   za ně nese odpovědnost on, ne nástroj.
5. Jednu stránku „jak to u nás děláme“, která shrne, co z promptů
   vyplývá o našich standardech.

Piš prakticky, jako pokyny, ne jako školení.

Projdi tenhle text knihovny promptů a najdi všechno, co by nemělo
odejít mimo náš tým:

[vlož obsah knihovny nebo jednu kategorii]

Vypiš do tabulky: nález | kde je (název promptu) | typ (jméno osoby /
název klienta / částka / interní údaj / kontakt) | čím to nahradit.

Zvlášť hledej v ukázkách výstupu — tam se konkrétní data zapomínají
nejčastěji.

Nic neopravuj, jen vypiš. Když si nejsi jistý, jestli je něco citlivé,
uveď to taky a napiš proč.

Tady jsou moje poznámky z porady (syrové, v pořadí, jak padaly):

[vlož poznámky nebo přepis]

Kontext: [typ porady, kolik lidí, jak často se koná].

Udělej z toho zápis ve třech částech:
1. ROZHODNUTÍ — co bylo uzavřeno. U každého: co se rozhodlo,
   kdo rozhodl, a jedna věta proč (pokud to z poznámek plyne).
2. ÚKOLY — tabulka: úkol | kdo | do kdy | na čem závisí.
3. OTEVŘENÉ — co se probíralo a neuzavřelo, včetně toho,
   kdo má rozhodnutí přinést na příště.

Pravidla:
- Kde v poznámkách chybí odpovědná osoba nebo termín, napiš
  NEUVEDENO. Nedomýšlej si a nepřiřazuj úkoly podle kontextu.
- Nepřidávej nic, co v poznámkách není, ani obecné závěry.
- Formulace úkolů začínej slovesem v infinitivu.
- Bez úvodu a bez shrnutí na konci, rovnou tři části.

Přikládám dokument: [typ — smlouva / nabídka / zpráva / podmínky].
Čtu ho z pozice [role, např. objednatel služby].
Nejvíc mě zajímá: [na co se soustředit, např. závazky a výpovědní lhůty].

Zpracuj ho takhle:
1. O čem dokument je — pět vět, bez odborného balastu.
2. Klíčové body, které se mě týkají — každý s odkazem
   na článek nebo stránku, kde to je.
3. Co je pro mě rizikové nebo nevýhodné — u každého bodu
   napiš, čím konkrétně, ne jen že to riziko je.
4. Co v dokumentu chybí, ačkoli by tam u tohoto typu být mělo.
5. Pět otázek, které mám položit druhé straně, než tohle podepíšu.

Cituj vždycky konkrétní místo v dokumentu. Kde si nejsi jistý
výkladem, napiš to místo toho, ať nehádáš.
Nepiš právní doporučení, jen popiš, co v textu stojí.

Tohle je text, který se chystám odeslat:

[vlož text]

Adresát: [kdo, jaký má k věci vztah, co o ní ví].
Čeho chci dosáhnout: [cíl — schválení, informace, změna rozhodnutí].

Nepřepisuj to. Vypiš nálezy:
1. Věty, které jdou pochopit dvěma způsoby — u každé napiš
   oba výklady.
2. Co adresátovi chybí, aby mohl udělat to, co po něm chci
   (kontext, termín, konkrétní požadavek, podklad).
3. Místa, kde tón nesedí k cíli — kde jsem moc měkký na to,
   abych něco prosadil, nebo naopak zbytečně ostrý.
4. Co je zbytečné a dá se vypustit beze ztráty.
5. Jedna věta na začátek, ze které adresát pozná, o co jde,
   pokud ji tam nemám.

Seřaď nálezy podle toho, co nejvíc ohrožuje můj cíl.