Knihovna promptů: neopisujte, co už funguje

Dobrý prompt je nástroj, ne jednorázová poznámka. Když najdete formulaci, která spolehlivě vrací použitelný výsledek — pro zápis z porady, odpověď na reklamaci nebo shrnutí smlouvy — nemá smysl ji vymýšlet znovu při každém použití. Nástroje se neztrácejí — skladují se na jedno místo, odkud je příště jen vytáhnete.

Knihovna promptů není sbírka textů, je to zaznamenané know-how. V každém osvědčeném promptu je uložené, jak vaše firma dělá zápisy, co musí obsahovat nabídka, jakým tónem se odpovídá klientům a co se nikdy neposílá bez kontroly. Tohle vědomí máte dnes v hlavě a mizí s vámi na dovolené. Zapsané v knihovně se dá předat a zlepšovat.

Tenhle návod vede od prázdné stránky k funkční knihovně, která roste sama od sebe: výběr úložiště, struktura záznamu, verzování, sdílení v týmu a deset promptů, které se vyplatí mít jako první. Číst ho najednou nemusíte — fáze 1 a 2 zaberou večer, zbytek přidáte za pochodu.

Vzorová situace

Marketérka Klára si každý týden znovu vymýšlí prompt na shrnutí analytiky sociálních sítí. Pokaždé mírně jinak formulovaný, pokaždé s trochu jinými výsledky, a nikdy si nepamatuje, co jí minule fungovalo nejlíp. Než se dostane ke stejné kvalitě jako minulý týden, ladí zadání patnáct minut — a někdy se stejně netrefí. Stejný cyklus opakuje u pěti dalších úloh: měsíční report pro klienta, popisky produktů, brief pro grafika, odpověď na negativní recenzi, návrh newsletteru. Dohromady zhruba dvě hodiny týdně strávené znovuobjevováním něčeho, co už jednou uměla.

Po třech měsících s knihovnou vypadá její týden jinak. Prompt na analytiku má uložený jako záznam s ukázkou výstupu a poznámkou „u meziměsíčního srovnání musíš dodat obě čísla, jinak si model dopočítá procenta špatně“. Vloží čísla, dostane výstup, který jde skoro beze změny do reportu. Šest nejpoužívanějších promptů má v textových zkratkách. Nové kolegyni předala knihovnu první den a ta odevzdala použitelný report ve druhém týdnu, ne ve druhém měsíci.

Změna není v tom, že by Klára psala lepší prompty než dřív. Změna je v tom, že ty dobré přestaly mizet.

Fáze 1: co do knihovny patří a co ne

Nejčastější důvod, proč knihovny promptů umřou, není lenost, ale zahlcení. Když do ní ukládáte všechno, po půl roce v ní máte sto padesát záznamů a je rychlejší napsat prompt znovu. Knihovna má hodnotu jen tehdy, když je v ní málo věcí a všechny fungují.

Pravidlo tří použití

Ukládejte prompt až tehdy, když ho použijete potřetí. První použití je experiment, druhé náhoda, třetí je vzorec. Do té doby ho nechte být v historii konverzací.

Prakticky to znamená: nezakládejte knihovnu tak, že si sednete a vymyslíte třicet promptů dopředu — vymyšlené prompty nikdy nepoužijete, protože nevznikly z reálné potřeby. Založte prázdný soubor a týden do něj ukládejte jen to, co jste ten den skutečně dělali. Po měsíci budete mít deset až patnáct záznamů, a to je knihovna, ne seznam přání.

Co patří dovnitř

Kandidát na uložení splňuje tři podmínky. Za prvé se opakuje — děláte to jednou týdně, jednou měsíčně, nebo pokaždé, když přijde nový klient. Za druhé má stabilní strukturu: mění se vstup, ne požadavek. Za třetí vám na kvalitě výstupu záleží natolik, že se nespokojíte s prvním pokusem.

Typicky sem spadá: příprava opakovaných dokumentů (zápis, report, nabídka, brief), komunikace v citlivých situacích (reklamace, zamítnutí, urgence), kontrolní průchody (co v textu chybí, co může jít špatně, co namítne protistrana) a převody formátu (z poznámek do e-mailu, z přepisu do úkolů).

Co dovnitř nepatří

Jednorázová zadání. Prompt na jednu konkrétní prezentaci, kterou už nikdy dělat nebudete, je odpad. Nechte ho v historii.

Citlivá data. Do knihovny nikdy nedávejte jména klientů, čísla smluv, částky ani osobní údaje zaměstnanců. Prompt je šablona — na místě, kde bude jméno klienta, má být zástupný text v hranatých závorkách. Je to podmínka toho, aby šla knihovna sdílet, i toho, aby zůstala použitelná, když se změní klient. A platí obecná zásada: citlivá data patří jen do placeného účtu se smluvní ochranou dat a i tam v anonymizované podobě.

Trvalé preference. Věty typu „odpovídej česky“, „piš stručně, bez úvodních frází“ nepatří do každého promptu — patří do vlastních instrukcí, které se aplikují automaticky na každou konverzaci. Rozdíl rozebírá tip vlastní instrukce.

Dlouhý kontext, který se nemění. Firemní tone of voice, popis produktu, seznam interních zkratek — to patří do Projektu (trvalý kontext přiložený k celé sadě konverzací), ne do těla promptu. Podrobně v tipu projekty a trvalý kontext.

Převod ad-hoc zadání na šablonu

Většina promptů vznikla v chatu jako konkrétní zadání s konkrétními daty. Než je uložíte, musíte je „vysušit“ — nahradit specifika placeholdery a doplnit to, co jste doříkali až v druhé zprávě. Tuhle práci udělá AI rychleji než vy:

Tady je zadání, které jsem v chatu napsal, a bylo to jednorázově:

[vlož původní prompt i s konkrétními daty]

Uděláš z toho znovupoužitelnou šablonu:
1. Nahraď všechno konkrétní placeholderem v hranatých závorkách
   s popisným názvem — ne [X], ale [jméno klienta], [text e-mailu].
2. Doplň, co v zadání chybělo, ale bez čeho výstup nebude dobrý
   (formát výstupu, délka, tón, pro koho to je, co nedělat).
3. Napiš seznam všech placeholderů, které musím při použití vyplnit,
   a u každého jednou větou, co tam patří.
4. Označ, které části promptu jsou moje trvalé preference a měly by
   být spíš v nastavení než v každém promptu.

Šablonu vrať jako jeden souvislý blok textu, ať ji můžu zkopírovat.
Nic nevysvětluj kolem.

Vrátí šablonu, kterou rovnou vložíte do knihovny, a seznam placeholderů k vyplnění. Pozor na bod 2 — model dopisuje požadavky, které nechcete (typicky „přidej na konec shrnutí“ nebo „použij emoji“). Šablonu přečtěte řádek po řádku a co tam nepatří, smažte; jinak si uložíte cizí zvyky.

Fáze 2: kde knihovnu vést

Jediné správné místo neexistuje. Většina lidí nakonec používá kombinaci: rychlé prompty ve zkratkách, celou knihovnu v databázi a nejpoužívanější sady jako Projekty.

Textové zkratky: pro to, co používáte denně

Textová zkratka je funkce operačního systému nebo klávesnice, která po napsání pár znaků rozbalí uložený text. Na Macu je to Nahrazování textu v nastavení klávesnice, na Windows a Androidu obdobné funkce v klávesnici, na iPhonu Nahrazení textu. Podrobně to popisuje tip textové zkratky na Macu.

Pro prompty je to nejrychlejší cesta: napíšete ;zapis a rozbalí se celý prompt na zápis z porady. Osvědčená konvence: prefix ; nebo qq (znaky, které v běžném textu nenapíšete) plus krátké slovo — ;zapis, ;mail, ;shrn.

Omezení jsou dvě. Zkratky nezvládají dlouhé texty — nad zhruba dvacet řádků se rozbalování zadrhává a v některých aplikacích se zkratka nespustí vůbec. A nemají historii: neuvidíte, jaká byla předchozí verze ani proč jste ji změnili. Do zkratek proto dávejte jen deset až patnáct nejpoužívanějších promptů ve zkrácené podobě a plnou verzi mějte jinde.

Databáze v Notion: pro knihovnu, která má růst

Jakmile máte přes dvacet promptů, potřebujete filtrování a vyhledávání. Databáze v Notion (nebo v jakémkoli podobném nástroji) je pro tohle stavěná: každý prompt je řádek, atributy jsou sloupce, a pohledy si nastavíte podle toho, jak knihovnu používáte.

Minimální sada sloupců: Název (sloveso plus předmět), Kategorie (pevný výběr, ne volný text), Kdy použít (jedna věta), Verze, Naposledy použito, Kdo vlastní (u týmové knihovny) a Stav (aktivní / k revizi / vyřazeno). Text promptu patří do těla stránky, ne do buňky — v buňce se špatně čte i kopíruje.

Pohledy, které se vyplatí: „Moje časté“ (filtr na kategorii, řazení podle data použití), „K revizi“ (stav) a „Nové za měsíc“. Šablonu záznamu si v databázi uložte jako šablonu stránky, ať se vyplňuje klikáním a ne opisováním.

Projekt v Claude: pro prompty, které patří k sobě

Projekt je prostor s trvalým kontextem — nahrajete do něj podklady a napíšete instrukce, které platí pro každou konverzaci v tomto projektu. Pro knihovnu promptů to znamená zásadní zkratku: prompt nemusíte kopírovat, protože jeho podstatná část už je v projektu uložená.

Prakticky: založte projekt „Klientská komunikace“, do instrukcí dejte tón, kterým píšete, a seznam toho, co nikdy neposíláte bez schválení. Do znalostí projektu nahrajte tři ukázkové e-maily, které se povedly. Pak stačí napsat „odpověz na tohle“ a vložit text — model už ví zbytek.

Nevýhoda: projekt není přenositelný do jiného nástroje a hůř se v něm hledá než v databázi. Proto se osvědčuje kombinace — kanonická verze promptu v databázi, pracovní kopie v projektu.

Prostý textový soubor: minimalistická varianta

Funguje i jeden markdownový soubor v cloudu: otevře se všude, dá se v něm hledat a nikdy se nerozbije. Nad padesát promptů se v něm ale ztratíte. Držte proto striktní strukturu — nadpis kategorie, nadpis promptu, metadata, blok s textem.

Fáze 3: jak vypadá dobrý záznam

Uložit samotný text promptu nestačí. Za měsíc nebudete vědět, čím se lišil od toho podobného vedle a proč jste ho měnili. Záznam, který přežije, má pět částí.

Pět povinných částí

Název popisuje činnost: „Připravit zápis z porady s úkoly“, ne „Porada“. Když název začíná slovesem, hledá se rychleji a je z něj vidět, co dostanete.

Kdy použít je jedna věta, která rozliší tenhle prompt od sousedního: „pro interní poradu, kde jde hlavně o úkoly“ versus „pro schůzku s klientem, kde jde o rozhodnutí“. Bez téhle věty se vám za rok hromadí tři skoro stejné prompty a nevíte, který otevřít.

Text promptu je samotné zadání s placeholdery v hranatých závorkách. Pojmenujte je popisně — když je v promptu pětkrát [X], při vyplňování se spletete.

Ukázka výstupu je část, kterou skoro každý vynechá a která je přitom nejcennější. Zkopírujte do záznamu prvních deset až dvacet řádků výstupu, který se povedl. Uvidíte díky ní, co od promptu čekat, poznáte, když se výsledek po aktualizaci modelu zhorší, a nováček pochopí účel promptu rychleji z ukázky než z popisu.

Verze a poznámka ke změně drží historii: číslo verze plus jedna věta, co jste změnili a proč. Bez toho po půl roce nevíte, jestli je aktuální podoba výsledek ladění, nebo jestli jste ji omylem zkrátili.

Šablona záznamu k okopírování

Tohle je struktura, kterou si založte jako šablonu — v Notion jako šablonu databáze, v textovém souboru jako blok, který kopírujete:

NÁZEV: [sloveso + předmět, např. Připravit zápis z porady s úkoly]
KATEGORIE: [e-maily / reporty / kontrola / rešerše / texty]
KDY POUŽÍT: [jedna věta — čím se liší od podobných promptů]
NÁSTROJ: [kde funguje nejlíp a proč, pokud na tom záleží]
VERZE: [1.0] — [datum]

PROMPT:
[celý text promptu s placeholdery v hranatých závorkách]

CO VYPLNIT: [seznam placeholderů, u každého jedna věta]

UKÁZKA VÝSTUPU (verze 1.0):
[prvních 10-20 řádků povedeného výstupu]

NA CO POZOR:
- [typické selhání, které jsem viděl]
- [co po výstupu vždycky zkontrolovat]

HISTORIE:
1.0 [datum] — první verze
1.1 [datum] — [co se změnilo a proč]

Vypadá to na hodně psaní, ale vyplnění zabere tři minuty a děláte to jednou. Když je to na váš případ moc, škrtněte NÁSTROJ a HISTORII; UKÁZKA VÝSTUPU a NA CO POZOR dělají rozdíl mezi knihovnou a hromadou textu.

Kategorie: pevný seznam, ne volné štítky

Kategorie si zvolte na začátku, dejte je do pevného výběru a už nepřidávejte; čtyři až šest jich stačí. Osvědčená sada: komunikace, dokumenty, kontrola, rešerše, tvorba. Když si dovolíte volné štítky, po čtvrt roce máte dvacet kategorií se třemi prompty a hledáte znovu očima.

Fáze 4: verzování a zlepšování po každém použití

Tady je rozdíl mezi sbírkou a knihovnou. Sbírka je statická — uložíte prompt a používáte ho, dokud nepřestane fungovat. Knihovna se učí: každé použití ukáže, co v zadání chybělo.

Návyk „třicet vteřin po výstupu“

Pravidlo je jednoduché. Kdykoli po výstupu napíšete doplňující zprávu, patří ta oprava do promptu. Když jste museli dopsat „ale kratší“, „chybí termíny“ nebo „bez toho úvodu“, znamená to, že prompt měl tuhle informaci obsahovat od začátku. Otevřete záznam, doplňte řádek, zvedněte verzi. Třicet vteřin.

Tenhle jediný návyk udělá s kvalitou knihovny víc než všechno ostatní v návodu. Po deseti použitích je prompt vyladěný natolik, že opravy skoro nepotřebuje.

Prompt na zpětné vylepšení promptu

Nemusíte přemýšlet sami. Model, který výstup vygeneroval, dokáže docela přesně popsat, co v zadání chybělo — když se ho zeptáte správně:

Tohle je prompt, který jsem použil:

[vlož prompt]

Tohle je výstup, který jsem dostal:

[vlož výstup]

A tohle jsem musel po výstupu doříct, aby to bylo použitelné:

[vlož své opravné zprávy, nebo popiš, co bylo špatně]

Analyzuj to a odpověz ve čtyřech blocích:
1. Co v původním zadání chybělo — konkrétně, po bodech. Ne obecně
   „mělo být přesnější“, ale která informace nebo pravidlo.
2. Které formulace v zadání byly nejednoznačné a jak sis je vyložil.
3. Přepsaná verze promptu, která by dala rovnou ten výsledek,
   ke kterému jsem se doklikal až opravami.
4. Co v tom promptu naopak přebývá — části, které výstup nijak
   neovlivnily a jen ho prodlužují.

V bodě 3 zachovej moje placeholdery a nepřidávej žádné nové požadavky,
které jsem nevyslovil.

Bod 4 je důvod, proč se prompt vyplatí spouštět i u zadání, která fungují: prompty se nabalují — přidáváte pravidla, nic neubíráte, a po půl roce máte čtyřicet řádků, ve kterých polovina nic nedělá. Pozor na to, že model občas označí za zbytečné i pravidlo, které tam je jako pojistka proti chování objevujícímu se jen občas. Než něco smažete, zkuste si vzpomenout, proč jste to psali.

Test na hraničních vstupech

Prompt, který funguje na hezkém vstupu, se láme na tom ošklivém: zápis z porady, kde nikdo nic neuzavřel, reklamace bez jasného požadavku, report za měsíc bez dat. Než prompt označíte za hotový, nechte si najít, kde spadne:

Tohle je prompt z mojí knihovny, který používám opakovaně:

[vlož prompt]

Typický vstup, na kterém funguje, vypadá takhle:

[vlož zkrácený příklad vstupu]

Zkus ho rozbít. Vypiš:
1. Pět typů vstupu, na kterých tenhle prompt selže nebo dá
   zavádějící výstup — u každého napiš, co konkrétně se pokazí.
2. U každého případu navrhni jednu větu, kterou do promptu doplnit,
   aby tenhle případ ošetřil.
3. Které z těch vět si navzájem odporují nebo prompt zbytečně
   nafouknou — co bych radši měl řešit až u konkrétního použití.
4. Jedno pravidlo, které by měl prompt obsahovat vždycky, ale
   skoro nikdo si na něj nevzpomene.

Neopravuj prompt celý, jen vrať ty věty k doplnění.

Vrátí seznam slabin, ze kterých obvykle dvě až tři stojí za doplnění. Bod 3 je tam jako brzda — bez něj model navrhne patnáct pravidel a prompt se zdvojnásobí. Nejčastější užitečný nález je ošetření prázdného vstupu: „když v podkladu chybí termín nebo odpovědná osoba, napiš NEUVEDENO, nedomýšlej si“ ušetří spoustu tichých chyb.

Kvartální revize a vyřazování

Ne každý prompt si zaslouží vylepšovat. Vyhoďte ten, který jste půl roku nepoužili, který má novější dvojče, nebo který nahradila funkce nástroje — přepis nahrávky nebo čtení textu z obrázku dnes nástroje umí samy. Vyřazený prompt nemažte hned; přesuňte ho do stavu „vyřazeno“ a po čtvrt roce smažte natvrdo.

Jednou za čtvrt roku projděte knihovnu celou. Zabere to hodinu a je to jediná údržba, kterou potřebuje:

Tady je seznam promptů z mojí knihovny — u každého název, kategorie,
datum posledního použití a první tři řádky zadání:

[vlož export seznamu]

Udělej revizi:
1. Které prompty se překrývají natolik, že by měl zůstat jeden —
   u každé dvojice napiš, co je v obou stejné a čím se liší.
2. Které vypadají, že už nejsou potřeba (nepoužité, nebo řeší věc,
   kterou dnes nástroje umí samy).
3. Které kategorie jsou přeplněné a jak by šly rozdělit.
4. Jaké typy úloh mi v knihovně chybí, když se podívám na to,
   co v ní je — kde mám podle skladby promptů díru.

U bodu 1 nenavrhuj sloučení tam, kde se liší adresát nebo tón výstupu;
to jsou legitimně dva různé prompty.

Bod 4 bývá překvapivě přesný — ze skladby knihovny jde odhadnout, co ve vaší práci nemáte pokryté. Nálezy berte jako návrhy: model nevidí, jak často co používáte, takže „nepoužívané“ prompty ověřte proti vlastní paměti.

Fáze 5: sdílení v týmu

Osobní knihovna šetří vám. Týmová mění to, jak rychle se u vás zaučuje a jak konzistentní jsou výstupy ven. Je to zároveň místo nejčastější chyby: sdílená složka, kam kdokoli cokoli hodí, se během měsíce změní ve smetiště.

Struktura, která přežije

Rozdělte knihovnu na dvě vrstvy. Sdílená vrstva obsahuje schválené prompty, které používá celý tým — vyladěné, s ukázkou výstupu a s vlastníkem. Osobní vrstva je pískoviště pro pokusy. Prompt se přesouvá z osobní do sdílené až tehdy, když ho autor použil aspoň třikrát a někdo jiný potvrdil, že funguje i jemu.

Každý sdílený prompt má vlastníka — konkrétního člověka, ne „tým“. Ten ho aktualizuje a jemu se hlásí, že přestal fungovat. Bez vlastníka nikdo neopraví nic.

Onboarding: knihovna jako první den nováčka

Nejsilnější efekt týmové knihovny je při nástupu nového člověka: místo „zeptej se, když budeš něco potřebovat“ dostane sadu promptů, ve kterých je zapsané, jak se u vás dělají věci. Potřebuje k nim ale průvodce — ne seznam, ale pořadí a kontext:

Tady je seznam promptů z naší týmové knihovny — název, kategorie
a jedna věta, k čemu je:

[vlož seznam]

Nastupuje k nám [pozice, např. junior projektový manažer], který
bude mít na starosti [hlavní náplň]. AI zatím používal jen okrajově.

Připrav mu průvodce knihovnou:
1. Pět promptů, které se má naučit první týden, v pořadí — u každého
   napiš, kdy přesně ho použije a co si na výstupu má zkontrolovat.
2. Pět dalších na druhý týden.
3. Které prompty ať zatím vůbec neotvírá, protože jsou na situace,
   které ještě nezná, a proč.
4. Tři věci, které si má u každého výstupu ověřit sám, protože
   za ně nese odpovědnost on, ne nástroj.
5. Jednu stránku „jak to u nás děláme“, která shrne, co z promptů
   vyplývá o našich standardech.

Piš prakticky, jako pokyny, ne jako školení.

Bod 5 stojí za pozornost: z toho, co je v promptech napsané, se dá zpětně vyčíst firemní standard, který nikdo nikdy nesepsal. Bod 4 je pojistka — nováček musí od začátku vědět, že AI navrhuje, člověk schvaluje, a že za odeslaný e-mail nebo poslaný report odpovídá on.

Kontrola před sdílením

Než knihovnu otevřete širšímu okruhu, projděte ji na citlivá data. Lidé do promptů zapisují konkrétní věci, aniž by o tom přemýšleli — jméno klienta v příkladu, částku v ukázce výstupu, přezdívku projektu:

Projdi tenhle text knihovny promptů a najdi všechno, co by nemělo
odejít mimo náš tým:

[vlož obsah knihovny nebo jednu kategorii]

Vypiš do tabulky: nález | kde je (název promptu) | typ (jméno osoby /
název klienta / částka / interní údaj / kontakt) | čím to nahradit.

Zvlášť hledej v ukázkách výstupu — tam se konkrétní data zapomínají
nejčastěji.

Nic neopravuj, jen vypiš. Když si nejsi jistý, jestli je něco citlivé,
uveď to taky a napiš proč.

Vrátí seznam, který projdete ručně. Hlídejte přitom, že model spolehlivě najde jména a čísla, ale hůř pozná interní kontext, který je citlivý jen u vás — název nevydaného produktu, jméno projektu, se kterým se ještě nechlubíte.

Stejný průchod pusťte na cokoli, co posíláte mimo firmu. Prompt na strukturu zápisu je neškodný; prompt na cenovou nabídku, ze kterého je vidět vaše logika marží, ven nepatří.

Fáze 6: deset promptů, které má mít každý

Startovní sada. Ne proto, že by byla univerzálně nejlepší, ale proto, že pokrývá činnosti, které dělá skoro každý u počítače. Berte ji jako polotovar — po pěti použitích to nebudou tyhle prompty, budou vaše.

1. Zápis z porady s úkoly — z poznámek udělá zápis, kde jsou zvlášť rozhodnutí a zvlášť úkoly s termíny.
2. První návrh odpovědi na e-mail — z došlé zprávy a vaší poznámky o záměru udělá draft, který ještě upravíte.
3. Shrnutí dlouhého dokumentu s riziky — ze smlouvy nebo nabídky vytáhne podstatu a hlavně to, co může být problém.
4. Kontrola textu před odesláním — označí, co je nejednoznačné, co chybí a co může být špatně pochopeno.
5. Příprava na jednání — z podkladů udělá strukturu schůzky, otázky a předvídané námitky protistrany.
6. Rozpad velkého úkolu na kroky — z mlhavého zadání udělá seznam konkrétních kroků a řekne, co je první.
7. Převod poznámek na dokument — z hromady odrážek udělá text s nadpisy a logickým sledem.
8. Vysvětlení něčeho, čemu nerozumíte — technický text nebo právní odstavec na vaší úrovni.
9. Oponentura vlastního nápadu — najde slabiny v tom, co chcete navrhnout, dřív než je najde někdo jiný.
10. Týdenní ohlédnutí — z kalendáře a poznámek udělá přehled, co se udělalo a co zůstalo viset.

Tři z nich stojí za to napsat celé, protože právě u nich dělá rozdíl v zadání největší rozdíl ve výstupu.

Zápis z porady s úkoly

Tady jsou moje poznámky z porady (syrové, v pořadí, jak padaly):

[vlož poznámky nebo přepis]

Kontext: [typ porady, kolik lidí, jak často se koná].

Udělej z toho zápis ve třech částech:
1. ROZHODNUTÍ — co bylo uzavřeno. U každého: co se rozhodlo,
   kdo rozhodl, a jedna věta proč (pokud to z poznámek plyne).
2. ÚKOLY — tabulka: úkol | kdo | do kdy | na čem závisí.
3. OTEVŘENÉ — co se probíralo a neuzavřelo, včetně toho,
   kdo má rozhodnutí přinést na příště.

Pravidla:
- Kde v poznámkách chybí odpovědná osoba nebo termín, napiš
  NEUVEDENO. Nedomýšlej si a nepřiřazuj úkoly podle kontextu.
- Nepřidávej nic, co v poznámkách není, ani obecné závěry.
- Formulace úkolů začínej slovesem v infinitivu.
- Bez úvodu a bez shrnutí na konci, rovnou tři části.

Vrátí zápis, který jde skoro beze změny rozeslat. Klíčové je pravidlo o NEUVEDENO — bez něj model doplní termíny „do konce týdne“ a odpovědné osoby podle toho, kdo se v poznámkách zmiňuje nejčastěji; vypadá to věrohodně a je to smyšlené. Zápis před odesláním vždycky přečtěte, je to závazek. Delší variantu nabízí tip zápis z porady.

Shrnutí dokumentu s riziky

Přikládám dokument: [typ — smlouva / nabídka / zpráva / podmínky].
Čtu ho z pozice [role, např. objednatel služby].
Nejvíc mě zajímá: [na co se soustředit, např. závazky a výpovědní lhůty].

Zpracuj ho takhle:
1. O čem dokument je — pět vět, bez odborného balastu.
2. Klíčové body, které se mě týkají — každý s odkazem
   na článek nebo stránku, kde to je.
3. Co je pro mě rizikové nebo nevýhodné — u každého bodu
   napiš, čím konkrétně, ne jen že to riziko je.
4. Co v dokumentu chybí, ačkoli by tam u tohoto typu být mělo.
5. Pět otázek, které mám položit druhé straně, než tohle podepíšu.

Cituj vždycky konkrétní místo v dokumentu. Kde si nejsi jistý
výkladem, napiš to místo toho, ať nehádáš.
Nepiš právní doporučení, jen popiš, co v textu stojí.

Vrátí přehled, se kterým se dá dál pracovat. Shrnutí ale nenahrazuje čtení u dokumentu, který podepisujete, a poslední řádek promptu je tam schválně — model má sklon vydávat výklad za jistotu. Právní posouzení dělá právník; tohle je příprava na to, abyste s ním mluvili poučeně.

Kontrola textu před odesláním

Tohle je text, který se chystám odeslat:

[vlož text]

Adresát: [kdo, jaký má k věci vztah, co o ní ví].
Čeho chci dosáhnout: [cíl — schválení, informace, změna rozhodnutí].

Nepřepisuj to. Vypiš nálezy:
1. Věty, které jdou pochopit dvěma způsoby — u každé napiš
   oba výklady.
2. Co adresátovi chybí, aby mohl udělat to, co po něm chci
   (kontext, termín, konkrétní požadavek, podklad).
3. Místa, kde tón nesedí k cíli — kde jsem moc měkký na to,
   abych něco prosadil, nebo naopak zbytečně ostrý.
4. Co je zbytečné a dá se vypustit beze ztráty.
5. Jedna věta na začátek, ze které adresát pozná, o co jde,
   pokud ji tam nemám.

Seřaď nálezy podle toho, co nejvíc ohrožuje můj cíl.

Zákaz přepisování je podstatný: kdybyste nechali model text opravit, dostanete jiný text, ale ne lepší dovednost. Nálezy z bodu 1 bývají překvapivé — nejednoznačnost ve vlastním textu autor nevidí skoro nikdy. U krátkých zpráv si vyžádejte jen body 1 až 3.

U zbylých šesti promptů ze seznamu platí stejná pravidla jako u těchto tří: vždycky doplňte, pro koho výstup je a čeho jím chcete dosáhnout, řekněte explicitně, co se má stát při chybějícím podkladu, a zakažte modelu doplňovat informace, které jste nedali. Prompt na oponenturu vlastního nápadu má navíc svůj vlastní návod v tipu AI jako oponent.

Nejčastější chyby

• Ukládat všechno. Knihovna se stovkou promptů je horší než žádná — nic v ní nenajdete a přestanete ji otevírat. Ukládejte po třetím použití a jednou za kvartál vyhazujte.
• Uložit prompt bez ukázky výstupu. Za dva měsíce nevíte, co od něj čekat, ani nepoznáte, že se výsledek zhoršil. Deset řádků povedeného výstupu je nejlevnější investice do knihovny.
• Nechat v promptech konkrétní data. Jména klientů a částky v šabloně znamenají, že knihovnu nemůžete sdílet a že prompt zestárne s klientem. Placeholdery v hranatých závorkách, vždycky.
• Vylepšovat prompt jen v hlavě. Když po výstupu dopíšete opravu a neuložíte ji, zítra ji píšete znovu. Návyk „třicet vteřin po výstupu“ je celý trik.
• Kopírovat cizí prompty beze změny. Prompt z internetu je polotovar psaný pro cizí kontext a často i cizí jazyk. Použijte ho, upravte podle svého a teprve pak uložte.
• Míchat prompt, instrukce a kontext. Trvalé preference patří do vlastních instrukcí, neměnné podklady do Projektu; v promptu má zůstat jen to, co se mění případ od případu.

Nejlepší nástroje

• Textové zkratky systému (Nahrazování textu na Macu a iPhonu, textové náhrady v klávesnicích na Windows a Androidu) — pro deset až patnáct nejpoužívanějších promptů: pár znaků rozbalí celé zadání, bez přepínání okna.
• Notion nebo obdobná databáze — pro celou knihovnu: filtry podle kategorie, pohled „k revizi“, historie změn a místo na ukázky výstupu.
• Projekty v Claude — pro sady promptů, které sdílejí kontext: instrukce a podklady jsou uložené v projektu, takže zadání se zkrátí na jednu větu.
• Sdílený dokument nebo databáze pro tým — pro schválenou vrstvu knihovny s vlastníkem u každého promptu; osobní pískoviště si každý drží zvlášť.
• Prostý markdownový soubor v cloudu — minimalistická varianta, která se otevře všude; funguje do zhruba padesáti promptů.

Co vám to přinese

• Čas: u člověka, který AI používá denně, odpadne odhadem hodina až dvě týdně strávené znovuvymýšlením zadání — u opakovaných úloh se cesta k použitelnému výstupu zkrátí z deseti minut na jednu.
• Peníze: hlavní úspora v týmu není v rychlejším psaní, ale v tom, že nováček odevzdá použitelnou práci o týdny dřív.
• Klid: nemusíte si pamatovat formulaci, která tehdy fungovala — ani se bát, že s dovolenou jednoho člověka odejde i způsob, jak se u vás dělá report.
• Kvalita: stejný prompt dává stejně dobrý výstup pokaždé, takže tón i struktura zůstávají konzistentní napříč měsíci i napříč lidmi.

Pro tip

Pokročilý trik: ke každému promptu si připište jednu větu, proč je napsaný právě takhle. Ne co dělá, ale proč tam je to zvláštní pravidlo — „NEUVEDENO tam musí být, protože jinak si model vymyslí termíny“. Za rok, až budete prompt upravovat, tahle věta zabrání tomu, abyste smazali pojistku, kterou jste tam kdysi dali z dobrého důvodu. Je to stejný princip jako komentář v kódu: pamatuje si důvod, ne postup.

A závěrečné pravidlo nad celou knihovnou: prompt je nástroj na návrh, ne na rozhodnutí. Ať máte zadání vyladěné sebelíp, odeslání e-mailu, schválení nabídky, potvrzení platby a smazání čehokoli zůstává na člověku. Knihovna zrychluje cestu k návrhu — poslední klik je pořád váš.